Před několika lety objevil neurochirurg z UCLA Itzhak Fried, zatímco operoval mozek pacienta trpícího epileptickými záchvaty, něco, co nazval “Jennifer Aniston Neuron”.
Při operaci mozku jsou pacienti často zcela při vědomí, i když mají v hlavě implantovanou sondu. Mozek nebolí. Jde o standardní postup, kdy lékař potřebuje zmapovat oblast, kde bude chirurgický zákrok provádět a pacient musí být schopen odpovídat na otázky. Fried však zašel ještě dál a zeptal se operovaných, zda by jim nevadilo zúčastnit se malého průzkumu. Ukázal jim soubor fotografií a všiml si, že vždy když narazili na fotografii Jennifer Aniston, začal “blikat” určitý neuron, který se jindy neprobral, a to vytáhl i vysoký kalibr roztomilých zvířátek a jiných celebrit. Neuron byl zticha. Zpátky k Jennifer a opět se probral k životu. Vědec byl zmatený, tuto specifickou buňku reagující na hollywoodskou herečku našel u mnohých lidí a chtěl přijít záhadě na kloub.
Opravdu máme v mozku speciální neuron věnovaný jen Jennifer Aniston?
Ok. Abychom byli naprosto upřímní, Jennifer nebyla jediná, na koho pacienti takto reagovali. Itzhak Fried brzy zjistil, že podobně se neuron rozbliká i při pohledu na Julii Roberts, Halle Berry nebo Kobe Bryanta. Ovšem těchto vyvolených, na které reagoval, bylo opravdu málo. Je tedy možné, že někteří opravdu slavní jedinci zaujímají zvláštní místo v našich mozcích? Otázkou je, jak?
Dr. Fried přišel s teorií. Možná, že “Jennifer neuron” nejedná sám. Možná, že jen jako maják sděluje výslednou informaci. Koneckonců když se řekne Jennifer Aniston, nenapadne vás pouze jedna věc, ale vybavíte si její modré oči, ostře tvarovanou bradu, fiktivní románek z Rossem z Přátel, její šaty na Oscarech, filmy, rozvod... Jennifer není jednotné číslo, ale plurál. Stejně tak jako neurony, které tvoří komplexní síť, jež si náš mozek vybaví, když se řekne její jméno. Takže když Fried ukázal svým pacientům fotografii, vyvolal kaskádu reakcí a odhalil tak jeden z možných způsobů ukládání paměti a vybavování si různých vzpomínek. Každá myšlenka se v mozku rozprskla jako ohňostroj, ale on viděl už jen neuron na vrcholu, ne ty skryté pod ním.
Budeme jednou umět číst myšlenky?
Na toto téma vznikla ještě hlubší teze. Dr. Sebastian Sueng z MIT se domnívá, že pokud si někoho/něco pamatujeme, vytváříme tak specifické neurální spojení v mozku. A vznikají tak jednotlivé cesty mezi neurony, které by chtěl zmapovat. Myslí si, že pokud je dokáže dostatečně prozkoumat, mohl by být schopný říci, na co právě teď myslíte. Toto “čtení myšlenek” je však opravdu jen hudbou budoucnosti a zatím se zdá dost nemožné. Reakce mezi neurony jsou totiž tak prchavé a rychlé, že by bylo opravdu velice složité je zachytit. A když si představíte, že každý člověk má ve svém mozku kolem 80 miliard neuronů se zhruba 100 biliony spojení mezi nimi... Dr. Sueng však i přesto věří, že se mu to povede a že jednou bude díky tomu schopen odpovědět na otázky jako: Opravdu se liší ženy od mužů? Jak vznikají vzpomínky? Co se děje, když sníme? Jak vytvoříme lásku nebo nenávist?
Existuje však mnoho dalších neurologů, kteří si myslí, že se Sueng mýlí. Opravdu hodně mýlí! A že jde pouze o vyhozené peníze, pokud bude v tomto výzkumu pokračovat. Tvrdí, že tyto mapy nikomu neprozradí, jak si mozek pamatuje Jennifer Aniston a nepůjde tak o klíč, kterým odemkneme záhady naší paměti, ale pouze odhalí jednotlivá spojení neuronů a my nebudeme tušit k čemu patří... Tyto dva tábory tak spolu nesmiřitelně bojují a bude ještě dlouho trvat, než se dozvíme, který z nich měl pravdu. A Jennifer Aniston? Ta je v tom naprosto nevinně.
