Sehnat tuhle zamilovanou dvojici k rozhovoru se jeví jako úkol hodný zenového mistra. Makhmud (nikdo mu neřekne jinak než Mach) trénuje patnáctkrát týdně. Většinou mívá volné jen neděle, které s Monikou tráví nejraději v jejich soukromém vesmíru bez telefonu a lidí kolem. Mým úkolem tak je trefit se přesně mezi tréninky a sebrat páru co nejmíň času, který jim na sebe zbývá.
Váš vztah prasknul teprve nedávno, a i přesto, že oba patříte mezi velké hvězdy, se o něm pramálo ví. Jak jste se dali dohromady?
Monika: Švagr mi ukázal Machovu fotku na Instagramu. Podívala jsem se na jeho profil, byly tam samé fotky z tréninku, s dětmi, z charity z Uzbekistánu, odkud pochází… Což mi bylo ohromně sympatické, tak jsem mu napsala.
Věděl jsi, kdo ti píše?
Mach: Tušil jsem, že to je někdo známý, ale neměl jsem ani ponětí, že je to zpěvačka takového levelu. (smích) I já jsem si její instagramový účet pořádně prohlédnul. Líbilo se mi, že tam nepostuje každou blbost, dneska lidé dávají na Instagram div ne i fotky ze záchodu… A tak jsme si začali psát.
Monika: Mach odjel na soustředění, které se protáhlo na padesát dnů. Celou tu dobu jsme si pořád psali a volali. Když se vrátil, měli jsme konečně první rande.
Jaké bylo?
Mach: Hned jsem poznal, že je Monika stejný blázen jako já. (smích) Mám rád zábavu a vedle někoho vážného bych nevydržel. Bylo nám spolu hezky, a tak se náš vztah pomalu vyvíjel.
Jak?
Monika: Prakticky ihned jsme spolu začali bydlet a nedávno jsme si dokonce pořídili bydlení za Prahou. V našem vztahu to byl celkem logický krok. Mach je extrémně vytížený, a pokud se chceme vídat, musíme spolu bydlet. Takhle je šance, že se spolu večer okolo desáté jedenácté potkáme aspoň doma. Spolu usínáme, spolu se probouzíme.
Je hodně náročné žít s profesionálním sportovcem?
Monika: Netušila jsem, že život vrcholového sportovce je takový masakr, ale beru to tak, že to je důležité pro naši budoucnost. Snažím se Machovi dopřát klid a maximálně ho podporovat.
Takže mu děláš servis?
Monika: Jsem k tomu vedená odmalička. Když Mach přijde z tréninku a hodí tašku na zem, vyperu, vyžehlím… Samozřejmě taky uvařím. Na druhou stranu vím, že si toho opravdu váží.
Mach: Když mi bylo šestnáct sedmnáct, táta měl vážnou nehodu a s bráchou jsme se museli o rodinu začít starat sami. Odjel jsem do Moskvy a tam pracoval v minus čtyřiceti na stavbě. Od té doby se o sebe prakticky starám sám. Nešel jsem kvůli tomu ani na vysokou školu.
Máš pocit, že tě takováhle zkušenost zocelila?
Mach: Když je něco v životě moc lehké, tak si toho neceníme a nevážíme si toho. Vždycky je něco za něco. Já trénuju patnáctkrát týdně, někdy i třikrát denně. Mám volné jen neděle a to stejně občas jezdím na tréninkové kempy do polské Poznaně, kde mám veškeré zázemí. Dneska už chápu úspěšné lidi, když řeknou, že ani nestíhají svoje peníze utratit, protože na to nemají čas. Mám to úplně stejně.
Kdybyste měli na časové ose určit, kde se právě teď nachází vaše kariéra, kde by to bylo?
Monika: Řekla bych, že jsem na vrcholu, ikdyž mám ještě sny, které si chci splnit. Už deset let dělám, co mě baví, a žiju si svůj dětský sen, za jehož splnění jsem neuvěřitelně vděčná. Natáčím písničky, klipy. Třeba ten k songu Zůstaň se mnou, který zpívám s Markétou Konvičkovou, má na YouTube za dva měsíce od nasazení přes milion zhlédnutí. To je něco, co mě naplňuje a pohání dál.
Mach: Dělí mě asi tak dva zápasy od toho, abych se dostal do UFC (Ultimate Fight Champinonchip, která provozuje nejprestižnější soutěž ve smíšených bojových uměních, pozn. red.). Nikomu ze střední Asie, odkud pocházím, ani z Uzbekistánu, Tádžikistánu, Kyrgyzstánu nebo Kazachstánu, se to dosud nepovedlo. Ty země mají přes sto padesát milionů obyvatel a já budu šťastný, když se mi povede být první. Vidím, jak obrovsky to lidi motivuje. Často mi píšou mladí kluci, kteří se snaží dělat maximum na své úrovni, ať jim hodím pomocné lano. Sice nemůžu zachránit celý svět, ale do budoucna bych je určitě chtěl víc podporovat a pomáhat mladým talentům.
Monika: Na Machovi se mi hrozně líbí, že má dobré srdce. Všechno, co v životě dokázal, si poctivě oddřel.
Jaké to pro tebe je, když ho vidíš zápasit? Bojíš se o něj?
Monika: To víš, že mi není příjemný, koukat se na to, jak se bije v kleci. Stačí jedna dobře mířená rána, a může být konec. Ale věřím mu, vím, že na každý zápas šíleně moc makal a udělal maximum pro to, aby vyhrál.
Mach: Monička už se doma dokonce sama dívá na zápasy mých protivníků.
Monika: Chtěla jsem jen vidět, jak se Kincl pere… (smích) Macha 7. června v rámci XFight Nights
v O2 areně čeká velký zápas právě s Patrikem Kinclem. Bude to událost sezony.
Oba dva děláte práci pro lidi, jedni se koukají a poslouchají, jak Monika zpívá, druzí, jak se Mach mlátí. Jsou pro vaši práci fanoušci důležití?
Monika: Ohromně, díky nim má moje práce smysl. Ale i já občas potřebuju vypnout, zastavit se a načerpat novou energii.
Mach: Vždycky jsem překvapený, jak moc Čechů mi fandí. Někdy i víc než domácímu zápasníkovi. Doma jsem tady v Česku. I proto mám vždy na zápase dvě vlajky – uzbeckou i českou.
Monika: Machova popularita je, myslím, hodně daná jeho skromností a pokorou. Nepotřebuje o něčem sáhodlouze mluvit. Prostě přijde a vyhraje. Navíc není vulgární, nikoho nezesměšňuje a ke každému se chová maximálně slušně. Je to sportovec tělem i duší. A to lidi umí ocenit.
Mach: Na druhou stranu mě skvěle motivují i moji hateři. Čím víc mi píšou, že jsem falešně skromný a nepřesvědčivý (ukazuje mi jeden z komentářů na sociálních sítích, pozn. red.), tím víc mi to pomáhá vyhrát. Ještě mě to zmobilizuje.
Jaký to je pocit, nastoupit před téměř sedmnáct tisíc diváků v O2 areně?
Mach: V tu chvíli letí hladina adrenalinu neuvěřitelně vysoko. Když moderátor křičí vaše jméno, máte husí kůži. Naposledy jsem dokonce musel zařvat jako lev, abych ten adrenalin trochu setřásl. Když ho máte moc, můžete dělat chyby, a to rozhodně nechcete, zvlášť když na takovou akci trénujete třikrát denně dva až tři měsíce. Proto jsem se naučil, že se musím uklidnit a poslouchat svoje trenéry. Ti přesně vědí, co mám dělat. I když si to v tu chvíli třeba nemyslíte. Vidí věc objektivně a mají cenné rady.
Jak to u vás doma vypadá před zápasem?
Monika: Mach je hodně velký nervák. Ale pochopila jsem, že ta nervozita k tomu patří. Vlastně se ani nedivím. Mach si před zápasem hlídá váhu a má opravdu přísný režim. Pár dní před zápasem přestává pít, solit a jíst cukry. To bych já nepřežila ani náhodou. (smích) Takže jsem naučená, že jsem na dietě, samozřejmě ne tak striktní, s ním a rozhodně si domů nemůžu přinést hamburger.
Na Instagramu máte dohromady skoro tři čtvrtě milionu fanoušků. Je to velká zodpovědnost?
Monika: Mach měl ještě nedávno o dvacet tisíc fanoušků méně než já, tak jsme spolu začali neoficiálně soutěžit a už mě předběhnul. (smích) Naši followeři jsou samozřejmě zvědaví jako každý jiný. Zajímá je, co děláme, jak žijeme, kde bydlíme… Ale my si svoje soukromí pečlivě hlídáme. Nepovažuju se za typickou instagramovou holku. Že bych se chlubila novou kabelkou, to u mě nikdy neuvidíte. Nebo že bych si fotila každé jídlo, které sním. Snažím se dávat jen to, co mi přijde zajímavé a něčím výjimečné. Mach je v tomhle ohledu mnohem víc striktní.
Mach: Moje soukromí začalo a skončilo jedinou fotkou s Monikou, kterou jsem dal krátce po Vánocích. Jsem sportovec, takže na svůj Instagram dávám všechno okolo sportu. Nahrávám tam tréninky, abych lidi motivoval. Někteří mi píšou, že dělám pořád to samé, dalších sto vám poděkuje a ještě napíše, jak moc mi fandí. To mě těší každý den zas a znova.
Monika: Nejlepší je ovšem Machova maminka, která si kvůli němu založila na Instagramu profil. Posílá mi srdíčka na každé video, diskutuje s Machovými hatery… Je prostě úžasná, strašně pozitivní člověk.
Na co se těšíte v nejbližší budoucnosti? Máte před sebou i něco jiného než jen přípravy na zápasy, věčné diety a dřinu?
Mach: Právě teď se soustředím na zápas v O2 areně a postup do UFC. Jakmile se mi to podaří, odjedeme na dovolenou.
Plánujete romantiku, nebo exotiku?
Mach: Neplánujeme nic. Chceme být spolu. Klidně se zavřeme doma a nepojedeme vůbec nikam. Odhodíme mobily a budeme si užívat.
Monika: Je pro nás důležité spolu strávit čas i jinak než jenom prací.
