S Emmou a Jordanem jsme se setkali na rohu Kozí a Dlouhé ulice, což je pouze pár kroků od místa, kde se poprvé setkali. Bylo 5. srpna roku 2008 a ona vyrazila se svým bratrancem na promítání krátkých filmů Petra Nikla na fasádě krásného barokního domu v Celetné ulici. Seděli na chodníku. Byla jí zima a chtěla jít domů. Záchrana však přišla znenadání v podobě neznámého Jordana, který přinesl deku na zahřátí. Od té chvíle jsou prakticky nerozlučná dvojice. A to jsou i dnes. Po třinácti letech spolu mají dvě dcery a zvládli vybudovat kromě jiného i velmi úspěšnou hudební kariéru. Nyní se jim otevírá cesta do Evropy, jelikož se zúčastní národního kola Eurovize. Objevte s námi citlivá zákoutí této sympatické a originální dvojice a jakmile dočtete do konce, slibujeme vám, že jim rádi dáte svůj hlas a budete jim držet palce o to více! Mimochodem jejich teorie o “vztahovém rododendronu” je naprosto geniální a měla by se nechat vytesat do kamene. V češtině, francouzštině i v hebrejštině.
Jaké bylo vaše první rande?
Jordan: Ono žádné první rande vlastně neproběhlo. Vše se dělo spíš v rámci takového letního poflakování se pospolu. Emma byla v Čechách na jen velmi omezený čas a neznala tu moc lidí. Ujal se jí bratranec Kryštof, který byl shodou okolností i mým kamarádem. My se tak chtě nechtě vídali skoro každý den. Prošli jsme si nejdříve takovou první fází, která vypadala spíše jako slovní pingpong a poměřování... (je to slovo, které se může použít v rozhovoru?) Stejně bych to nazval jako “kohoutí pingpong” mezi námi dvěma, který vyústil v to, že dva týdny nato se z toho stal vztah.
Emma: Já bych nepoužila spojení “kohoutí pingpong”, protože to nikdo nepochopí. (Smích.) Prostě jsme na sebe byli dva týdny hnusní, a pak jsme si uvědomili, že se milujeme. Já jsem upřímně zezačátku dělala vše proto, abych s ním čas trávit nemusela. Bratranec mě před ním dokonce varoval a tvrdil, že si ublížím. Byl to takový hate/love - love/hate začátek. Po dvou týdnech se to však vykrystalizovalo do jednoznačného uvědomění si, že už spolu budeme navždy.
Kdybyste mohli, chtěli byste znovu zažívat vaše “poprvé” nebo jste nyní spokojenější?
Jordan: Já si myslím, že jsme spokojenější. Je to asi dané strukturou našich osobností. Já osobně taková poprvé zažívám vlastně opakovaně s každou novou fází života, kdy se znovu přetransformuji do další podoby sebe sama a jsem vlastně úplně novým člověkem. Někdy s nadsázkou říkám, že jsme spolu třináct let a prožili jsme už třináct různých vztahů...
Emma: Také jsme viděli hodně zásadních uměleckých děl, které znamenají vždy dočasnou transformaci. Takže Peaky Blinders udělaly z Jordyho dočasně Toma Shelbyho. Je to herec a oni to občas takhle dělají... Jednou za čas se zjeví nějaký filmový vliv, který přinejmenším na pár dní udělá takovou pop-up změnu.
Jordan: Takhle bych to úplně neřekl, každopádně moje osobnost je tak celoživotně nevyzrálá (smích) že se vlastně stále hledám a občas samozřejmě přijdou nějaké inputy. Ale ty zahrnují seriály na Netflixu i smrt otce a rodinné vztahy, které se nějak vyvíjí... To jsou silné zářezy.
Emma: To je hezké, já jsem čtenářům Elle chtěla nadnést lehčí verzi. Úmrtí blízkých osob je věcí, která restartuje osobnost kdekoho.
Zmiňovali jste Netflix a filmy, které vás ovlivňují, takže mě to přivádí na lehce zavádějící otázku, zda máte rádi Wese Andersona?
Emma: Děkujeme, že ses podívala na náš videoklip k písni By Now. Máme radost. (Smích.) My Wese milujeme a má ho rád i Marek Jarkovský, který si stoupl za kameru a v tomto případě si zaslouží kredit i jako spolurežisér. V Paříži jsme viděli už i The French Dispatch a zjistili jsme, že tento snímek nelze vidět jen jednou. Anderson ho natočil velmi chytře.
O čem je vaše nová píseň By Now?
Jordan: Písnička vznikla v textové podobě jako reakce na pro mě velmi silný vjem nomádství na Bali, kde jsme se ze začátku minulého roku ocitli v takovém lockdownu, kdy se zavřely hranice a nikdo další se tam už nedostal. Turisti postupně zmizeli a zůstali pouze starousedlíci a místní. Všude jsme míjeli opálené, vyrýsované, vysurfované, vyjógované a šťastné lidi, kteří zmizeli z chladné reality města, která jim nevyhovovala. Vzdali své kariéry v korporátech a peněz, opustili nánosy, matky, otce, nezdravé vztahy, vzpomínky ze střední a odjeli si léčit svá srdce. Takové osobnosti mají i svůj melancholický úhel a píseň By Now je takový “love letter” všem, kterým se to povedlo.
Působíte jako velmi krásný, stabilní a harmonický pár. Co by se muselo stát, aby se to rozbilo? Máte nějaké “no-go”?
Jordan: Asi hodně věcí, jako v každém vztahu...
Emma: No, kdyby Jordy zavraždil naše děti, tak to bych možná nezkousla... (smích) a kdyby se zamiloval do někoho jiného, to bych asi také neunesla. Život je nevyzpytatelný a já jsem vždy tvrdila, že věřím na vztahové dekády. Když jsme s Jordym byli spolu dva roky, prohlašovala jsem, že si ho nechám ještě dalších osm let... Protože jsem si ve svých dvaceti letech nedokázala představit, co si budeme po takové době říkat, a myslela jsem si, že dojde k nevyhnutelné obměně. Avšak on je člověk, kvůli kterému jsem tuto svou vizi přehodnotila. I po třinácti letech mě naše soužití bavit nepřestává. Kdyby však měl přijít pocit, že je náš vztah umrtvený, přechozený, ztrácí barevnost a drive, tak bych považovala za svou povinnost, a to samé bych chtěla, aby platilo i u něj, aby v rámci toho, že je život konečný ani jeden z nás nechtěl setrvávat ve vztahu, který postrádá náboj a vášeň.
U vás to ale nevypadá, že by došlo ke stagnaci, se vším, co děláte a jak jsme zaneprázdnění...
Emma: Ono to ani není o objektivních aktivitách, které člověk dělá. Spíš mluvím o rovině chemické, estetické a hodně intelektuálně humorné. Když jsem mluvila o oněch deseti letech, jde pro mě o určitou lhůtu, kdy se dá předpokládat, že už se lidé znají a ví přesně, co řeknou a udělají...
Jordan: Rododendron. Čekala jsi, že teď tohle řeknu?
Emma: Ty jo, tak teď sis koupil dalších pět let! Považuji za takový malý zázrak, že ačkoliv Jordyho odpovědi znám, občas se objeví rododendron...
Jordan: Kdyby někomu vrtalo hlavou, a já nad tím také často přemýšlím, jak se dá v dlouhém vztahu přetrvat, musím říci, že my máme jednu věc, která nás často zachránila. Je to takový vnitřní alarmový systém. Jakmile náš vztah přestává být takzvaně “real shit”, kilometr předtím, než by se to mělo stát, vytušíme to a začneme prskat, vztekat se, hádat se a pojmenovávat věci... Často tak předcházíme takovému vyhnívání k něčemu, co pomalu spěje ke zvadnutí.
Emma: Já bych ale řekla, že je to hodně Jordyho zásluha. Jsem rozhodně větší zahnívač...
Co je nyní aktuálně na vašem bucket listu?
Emma: Chtěli bychom vyhrát národní kolo Eurovize a příští rok jet reprezentovat naši rodnou zem do Itálie. Už delší dobu řešíme to, že bychom s hudbou chtěli nějakým způsobem vyjet do Evropy, protože máme několik domovů, které bychom chtěli oslovit. Je zvláštní vědět, když se procházíme po Paříži či Tel Avivu, že nikdo neví, co děláme, když jsme tam stejně doma jako tady... Takže nyní doufáme, že nám Češi pošlou hlasy! Ale je to loterie, protože hlasují i zahraniční fanoušci a mezinárodní komise, takže nevíme, jak to dopadne. Ale tak či tak bychom rádi vyrazili příští rok na turné po Evropě.
