Tereza Maxová patří k úspěšné generaci českých topmodelek 90. let. V sedmnácti letech se s kamarádkou Evou Herzigovou zúčastnila konkurzu francouzské modelingové agentury Madisson a obě uspěly. Krátce před revolucí, v roce 1989, společně odjely vlakem do Francie. Svou krásou Tereza oslnila nejdříve Paříž a potom celý svět i nejednoho předního návrháře. Její tvář se objevila na titulkách mnoha módních magazínů, spolupracovala s těmi nejlepšími fotografy, jako jsou Patrick Demarchelier, Mario Testino nebo Peter Lindberg. Předváděla pro Dior, Chanel, Pradu, Gucci, Yves Saint Laurent a stala se tváří kampaní značek Karl Lagerfeld, Donna Karan, Hermès, La Perla, Vichy, Oriflame nebo L’Oréal.
Už jako mladá však chtěla pomáhat ostatním. V roce 1996 navštívila kojenecký ústav a tato zkušenost jí navždy změnila život. O rok později založila Nadaci Terezy Maxové dětem. Dnes, po více než dvaceti letech existence, nadace patří mezi největší v republice a už nepomáhá jen dětem z kojeneckých ústavů a dětských domovů, ale zaměřuje se i na další vzdělání dětí a na podporu jejich zaměstnanosti, pomoc rodinám v krizi či matkám samoživitelkám.
Tereza Maxová pravidelně pořádá mnoho charitativních akcí, třeba oblíbený desetidenní nonstop hapenning TERIBEAR hýbe Prahou .
S dánským tenistou Frederikem Fetterleinem má syna Tobiase, s tureckým realitním magnátem Burakem Oymenem další dvě – Mínu a Aidena. Právě rodina je pro ni na prvním místě. „Potom nadace a pak projekty, které mám ráda. Focení, modeling, psaní, návrhy interiérů… Snažím se k pomoci druhým vést i svoje děti. Třeba každý rok o Vánocích jezdíme společně na návštěvu do dětských domovů,“ říká Tereza.
Myslíte si, že krásná tvář otevírá ženám dveře k různým příležitostem?
Říká se to.
ELLE slaví letos pětadvacáté narozeniny. Jaká jste v tom věku byla vy?
Mladá a (ne)klidná. Nejspíš jako všechny holky v tom věku. A asi taky dost odvážná, protože jsem založila nadaci.
Kdy jste se začala cítit dospělá?
Po příjezdu do Paříže. To byla obrovská životní změna. Najednou jsem byla bez rodiny, bez zázemí, v cizí zemi, bez znalosti jazyka. To člověk rychle dospěje, protože mu v podstatě nic jiného nezbývá.
O jakém životě jste snila jako malá?
O takovém životě, který žiju teď, se mi určitě ani nesnilo. Jako malá jsem chtěla rychle vyrůst a mít staršího bráchu. Žádné velké sny ani plány jsem vlastně neměla.
Jak dnes s odstupem hodnotíte svou modelingovou kariéru?
Jako obrovskou příležitost, která byla odrazovým můstkem pro můj další život. Dodnes jsem za to všechno strašně vděčná. Bylo to krásné.
Jak vnímáte roli modelek v době, kdy jste začínala, a dnes?
Změnilo se toho hodně. My jsme odjely za hluboké totality do neznáma. Za prací jsme cestovaly po celém světě, neexistovaly retuše a úpravy fotek nebo vzhledu. Byla nás jen hrstka a o to více příležitostí jsme měly. Devadesátá léta jsou nenávratně pryč. Dnes už je modeling úplně jiný než tehdy. Je obrovská konkurence, všechno jde strašně dopředu, změny jsou rychlé. To jsme my nezažily.
Dokážete si představit, že by se vaše dcera také stala modelkou?
Ona ano, ale já spíš ne.
Co byste jí poradila?
Ať naslouchá své intuici. Ale těžko radit. Určitě bych chtěla, aby věděla, že doma má vždy podporu a zázemí.
Jak celý život na cestách zvládáte odloučení od rodiny?
V dnešní době FaceTimu je to v pohodě. Už to není tak jako dřív, když se mi v zahraničí stýskalo, musela jsem domů psát dopisy a šetřit na předplacenou kartu do telefonní budky. Teď si můžeme zavolat, kdykoli se nám zachce, takže ten stesk je hned mírnější. Ale samozřejmě je to náročné.
Jak vás změnilo mateřství?
Hodně. Člověk pozná jinou hloubku lásky, začne mít rád víc někoho jiného než jen sám sebe. Celý život se vám změní, najednou máte úplně jiné priority.
Jaká jste máma?
Trojnásobná. Každé dítě je jiné a podle toho k nim přistupuji. Zároveň se snažím, aby prožily šťastné dětství a vyrostly z nich slušní lidé.
Více se dozvíte v článku Anny Basikové říjnovém čísle ELLE, které je právě na stáncích.
