Čtrnáct dní poté, co z rukou vévody z Kentu prince Edwarda převzala vysněnou wimbledonskou trofej, je Barbora Strýcová možná úplně poprvé připravená se s čistou hlavou poohlédnout za tím, co se jí v uplynulých týdnech podařilo dokázat. Na nejznámějším tenisovém turnaji planety se jako nejstarší hráčka v novodobých dějinách bílého sportu poprvé probojovala do semifinále dvouhry, následovalo vyhrané finále ve čtyřhře a posun na první místo světového žebříčku. To vše ve chvíli, kdy jí mnozí sportovní novináři prorokovali spíš odchod do důchodu než vítězství na travnatých dvorcích londýnského All England Clubu. Ale jak už kdysi psal Mark Twain, to, co se v boji počítá, není nezbytně velikost psa. Je to míra bojovnosti v psovi. A bojovnost – což její soupeřky dobře vědí – drobné dívce z Plzně nikdy nechyběla.
Otázky Barboře Strýcové kladla bývalá rakouská tenistka Barbara Schett-Eagle, která od roku 2009 spolumoderuje velké tenisové turnaje na televizní stanici Eurosport a v minulosti působila řadu let také jako Bářina mentorka.
Od tvého fenomenálního úspěchu ve Wimbledonu uplynuly na den přesně dva týdny. Jak se dnes cítíš?
Cítím se jako někdo, komu se podařilo dosáhnout něčeho, na co čekal celý život. To, že jsem se stala světovou jedničkou ve čtyřhře a vyhrála grandslam, je samozřejmě úžasné. Ještě o něco víc si ale vážím toho, že se mi podařilo zvítězit sama nad sebou, že jsem dokázala změnit něco v sobě a vydržet čtrnáct dní přesně v tom mentálním nastavení, které mě nakonec dovedlo až k té vysněné trofeji. V minulosti se mi to takhle nedařilo, takže jsem zrovna na to asi hrdá ze všeho nejvíc. Navzdory veškeré kritice jsem nikdy nepřestala věřit, že to v sobě mám, a teď jsem to dokázala na tom pro mě nejposvátnějším místě.
Od tvého fenomenálního úspěchu ve Wimbledonu uplynuly na den přesně dva týdny. Jak se dnes cítíš?
Cítím se jako někdo, komu se podařilo dosáhnout něčeho, na co čekal celý život. To, že jsem se stala světovou jedničkou ve čtyřhře a vyhrála grandslam, je samozřejmě úžasné. Ještě o něco víc si ale vážím toho, že se mi podařilo zvítězit sama nad sebou, že jsem dokázala změnit něco v sobě a vydržet čtrnáct dní přesně v tom mentálním nastavení, které mě nakonec dovedlo až k té vysněné trofeji. V minulosti se mi to takhle nedařilo, takže jsem zrovna na to asi hrdá ze všeho nejvíc. Navzdory veškeré kritice jsem nikdy nepřestala věřit, že to v sobě mám, a teď jsem to dokázala na tom pro mě nejposvátnějším místě.
A co přesně to je, co jsi změnila?
Vlastně ani nevím, jestli se to vůbec dá popsat. Wimbledon byl vždycky můj nejoblíbenější turnaj. Hraju tam neskutečně ráda. Už jako malou mě tam brával děda, který tehdy v Londýně pracoval. Letos jsem si poprvé uvědomila, že by to také mohl být jeden z mých posledních Wimbledonů. Řekla jsem si, že si to musím naplno užít a dát tomu fyzicky, ale i mentálně vše, co ve mně je. Nerada bych se v důchodu probouzela ze spánku s výčitkami, že jsem kdysi nedokázala překročit svůj vlastní stín. Někdo by mohl namítnout, že jsem se zbytečně stresovala, ale já jsem to tak nevnímala. Věděla jsem, že jsme s trenéry od začátku sezony k tomuto turnaji směřovali a že jsem připravená. Samozřejmě že jsem měla nervy, ale spíš jsem se na každý souboj strašně těšila a to mi dodalo neuvěřitelnou energii.
Myslíš, že to dokážeš ještě někdy zopakovat, že jsi teď našla ten správný recept?
Popravdě řečeno, nevím. Co ale vím, je, že to v sobě mám, to už mi nikdo nikdy nevezme. A teď už záleží jenom na tréninku. Na mentální stránce člověk musí v tenise pracovat stejně tvrdě jako na forhendech a bekhendech. A v mém případě to možná platí dvojnásob. V době, kdy tenhle rozhovor vyjde, už budu dávno hrát někde v Americe. Samozřejmě že všichni budou mít ohromná očekávání, já ale nad tím, jestli se mi na tu vítěznou vlnu podaří, nebo nepodaří navázat, vlastně ani moc nepřemýšlím. Beru to tak, že je pro mě teď už každé vítězství – ať už je v prvním kole, nebo ve finále – bonusem. Chci si to především užít.
V posledních měsících pravidelně medituješ. Pomohlo ti to?
Tak především mám svého mentálního kouče, s nímž spolupracuji už téměř pět let. A ano, v poslední době jsem si oblíbila aplikaci Headspace, se kterou se snažím denně meditovat alespoň deset patnáct minut....
... více najdete v zářijovém čísle ELLE, které je právě na stáncích!
