Text: Natalie Holzknecht
Vždy když koukám na film či seriál, všimám si detailů atmosféry, pocitu, který ve mně určité dílo zanechá. Když jsem poprvé viděla seriál Euphoria, byla jsem nadšená a doslova v euforii. Skvělý příběh byl doplněn neuvěřitelnou atmosférou, jak hudební, tak vizuální. A co se týče právě vizuality, nemohla jsem si nevšimnout make-upu, jenž byl tak ikonický, že jsem po jediném dílu zuřivě hledala na instagramu, kdo ho vlastně tvoří. A našla jsem. Kirsten Coleman a Donniela Davy. Kirsten jsem začala sledovat, když měla okolo 4 tisíc sledujících. Během léta toto číslo vyrostlo na neuvěřitelných 150 tisíc. Soukromě jsem jí napsala, že jsem velká fanynka její práce a sledovala pečlivě každý díl s tím, co si pro nás ještě společně s Doniellou připravily.
Během pár týdnů se na sociálních sítích vytvořila doslova lavina mladých dívek, které byly inspirovány make-up looky z tohoto seriálu a jeden televizní projekt určil celý směr líčení roku 2019. Třpytky, barevné linky, experimenty.
Jak jsi začala svoji kariéru jako make-up artistka?
Když mi by bylo asi 10 let, moje babička mě brávala do místního divadla na filmy. Poté jsme chodívaly do knihkupectví, které bylo ve stejném bloku. Pokaždé jsem hned zamířila do části o umění a designu, kde byla hrst knih o kráse a právě kniha od Kevyna Aucoina ‘'Making Faces’' se stala mou oblíbenou. Studovala jsem jeho neortodoxní a imaginativní přístup k umění skrz make-up a viděla, jak se známými celebritami zacházel jako s plátny klasického umění. Jeho schopnost přimět Gwyneth Paltrow, aby vypadala jako James Dean, mě jednoduše okouzlila. Byla jsem fascinována a podvědomě věřím, že to bylo právě to, co formovalo můj pohled na make-up.
Na střední škole jsem dělala make-up každému a byla známá pro mé bizarní make-up looky. Vždy jsem se zajímala o umění a design a když jsem dokončila střední školu, zvažovala jsem uměleckou školu, abych se mohla stát pravou grafickou umělkyní, ale ve skutečnosti jsem se nemohla dočkat jen až školu dokončím a začnu být v životě kreativní. Chtěla jsem skončit s modelem školství a být odproštěna od veškerých limitů, které jsem cítila v institucích, jako je škola. Na poslední chvíli jsem se rozhodla studovat kosmetickou školu se záměrem otevřít si kadeřnictví. Jeden z mých tamějších učitelů pracoval u filmu a když jsem odpromovala, vzal mě na natáčení jednoho malého nezávislého filmu. Zamilovala jsem se. Ten životní styl a ta možnost pomoci vyprávět příběh mým uměním mě dostala.
“
Jeden z tvých nejnovějších projektů byla tvorba make-upu spolu s Doniellou Davy v seriálu Euphoria. Pověz mi o tom více. Jaké to bylo?
Začala jsem u filmu, ale nikdy jsem nepracovala u seriálu na plný úvazek. Věděla jsem, že Euphoria je speciální projekt hned ve chvíli, kdy jsem si přečetla scénář. Nikdy jsem podobnou televizní show v televizi neviděla. Doniellu znám už asi 5 let. Potkaly jsme se na natáčení jednoho nezávislého filmu, kde jsem pracovala jako vedoucí oddělení vlasů a ona byla hlavou líčení. Když jsme spolu poprvé mluvily po telefonu, prostě jsme si sedly. Od té doby jsme pracovaly na několika dalších filmech, kde jsme obě vedly tým pro účesy a make-up. Po nějaké době jsme ale obě skončily jako vizážistky a pokračovaly ve vzájemné spolupráci, co nejvíce jsme mohly. Náš kreativní proces je velmi sladěný a máme podobnou vizi. Díky tomu byla spolupráce při vytváření moodboardů a práce s postavami velmi snadná. Také moje cesta jakožto umělkyně se tím prohloubila a myslím, že je to patrné jak v mé, tak Donnině práci na Euphorii.
Sam (tvůrce) nám řekl, že nás chce vidět jít ještě dál. Abychom určovaly trendy a posouvaly limity líčení nejen pro film/televizi, ale pro populaci jako takovou. Udělaly jsme, co bylo v našich silách, ale nemyslím si, že jsme si Donni nebo já byly vědomy, jak velký dopad naše práce bude mít. Stále jsem v šoku, když si čtu zprávy od fanoušků, kteří byli inspirováni mou prací. Dojímá mě to a je to skutečně vše, co jsem kdy chtěla, aby má práce měla takový dosah.
Make-up je pro Euphorii výrazným symbolem. Skutečně, nemohu jmenovat jiný seriál, který by měl tak ikonický make-up. Co bylo tvojí inspirací?
Chtěla jsem se dostat blíž k dnešní mladé generaci žijící v době obrovského rozmachu make-upu, který proběhl za posledních pár let na sociálních sítích. To množství lidí vyjadřujících se skrze tyto úžasně divoké looky, někteří vytvářejíc ze svých obličejů přímo umělecká díla, mě inspirovalo k přehodnocení toho, jak jsem nahlížela na make-up jako takový. Vyjasnilo se, že můj záměr za každým make-up lookem u každé postavy, který jsem pomohla vytvořit, bylo vyjádřit rozdílné stránky těchto nově se objevujících mladých umělců. Existuje tolik kultur a subkultur a já bych chtěla, aby byly uznávány.
Věřím, že toto je důvod, proč má make-up takový vliv na lidi v celosvětovém měřítku. Vyjádření skrze make-up probíhá napříč mnoha kulturami a já si myslím, že Euphoria jej jen dostala na platformu, která měla obrovský dosah. Za to jsem vděčná a chtěla bych, aby všichni ti neskutečně talentovaní make-up artisti tam venku věděli, že každý look vznikl na jejich počest.
Na závěr musím říct, že jeden z mých oblíbených filmů z doby dospívání je „Velvet Goldmine“ a jestli jste ho nikdy neviděli, prosím udělejte to. Glam rock make-up jsem v mládí měla pořád na paměti a myslím si, že mi to podprahově pomohlo inspirovat se k netradičním nápadům v rámci make-upu v Euphorii.
“
Co máš na make-upu nejraději?
Make-up by měl v jakékoli souvislosti napomáhat k vyprávění příběhů, vyzařováním pocitů konkrétní osoby, její minulosti, kde byla, nebo kam míří. Něčí opálení by mělo říkat, že byli na slunci. Něčí jizva by měla vyprávět o traumatu z minulosti či fyzickém zážitku. Jsou to podprahové zprávy, které by měly pomoci publiku zapojit se do příběhu. Mít možnost být součástí vyprávění příběhů je to, co na make-upu u filmu miluji nejvíc. A na osobnější úrovni, make-up může být nejlepším způsobem, jak vyjádřit sám sebe.
Jakou zprávu o kráse bys chtěla sdělit dnešní generaci žen, ať už mladé, či starší?
Krása vychází ze sebevědomí, které pochází ze znalosti sama sebe. Některé z nejvýraznějších duší, které jsem kdy měla tu čest potkat, nepoužívaly téměř žádný make-up. A když už ano, pouze to ještě více zvýraznilo jejich vnitřní krásu. Tudíž beru krásu jako subjektivní a měla by mít velmi osobní význam pro jen a jen vás. Pravou krásu vidím v sebevědomí. Například lidé, kteří jsou nekonvenční nebo typicky považováni za „divné“, jsou právě ti lidé, kteří vezmou „krásu“ a udělají z ní svou vlastní. Jsou to umělci, kteří nás dostávají z naší komfortní zóny a posunují naše vědomí jednoduše vyprávěním svého příběhu tím, že jej vyjadřují zvenčí. Pravá krása je být beze strachu a stát si za tím, co děláme.
Jaká je nejdůležitější rada ohledně krásy, kterou můžeš ženám dát?
Buďte zvídavé. Nezáleží na tom, jak staré či mladé jste. Vyberte si make-up jako způsob, jak vyjádřit sama sebe, nedržte se zpět a nemějte strach. Život je moc krátký na to, abyste držely svůj hlas zpět. Promluvte!
