To ráno mě vzbudil přítel se slovy: „Putin napadl Ukrajinu.“ Byl to šok. Jediné, co jsem v tu chvíli věděla, bylo, že dosavadní život nás všech skončil. Jsem pokrevně spjatá s Ruskem i Ukrajinou a je pro mě nesmírně těžké, že v mé rodině jsou lidé zasaženi válkou i ti, kteří jsou v očích světa agresory, ač léta zastávají demokratické názory a vyjadřují se proti režimu. S každým dnem jsem si víc uvědomovala, že už nemohu mlčet, ač za pouhé nazvání války válkou hrozí lidem 15 let, tudíž i má cesta do Ruska bude uzavřena. Jediné, co jsem brala v potaz, bylo, jaký dopad mohou mít má slova na rodinu. Vše jsem proto probrala s blízkými, kteří souhlasili. Tím, že jsem vystoupila na Českých lvech na podporu Ukrajinců i Rusů, kteří jsou proti válce, nezmizel strach ani bolest, ale na chvíli se k nim připojila úleva. Věřím, že jako národ, který projevil empatii k Ukrajincům, ji dokážeme projevit i k Rusům, kteří prchají před diktátorem.
Elizaveta Maximová, herečka
O napadení Ukrajiny jsem se dozvěděla u kojení nad ránem (mám tři prcky, tak toho spánku moc není) ze sociálních sítí. Mé pocity byly velmi silné, protože jsem sama byla to malé dítě, které maminka společně se sestrou odvedla z války. Tehdy jsme odešly ze Sarajeva, tatínek-chirurg tam zůstal a další rok a půl jsme se neviděli… Tím byla moje reakce umocněná. Popadla mě potřeba být proaktivní. Vzhledem k tomu, že mám zdravotně vzdělávací organizaci Sifty, usoudila jsem, že ač má člověk potřebu dělat i nemožné, nejlepší je zaměřit se na to, v čem jsme dobří, a podpořit druhé v tom, co dělají nejlépe zase oni. Proto šly finance hlavně na Člověka v tísni. Máme s nimi i osobní zkušenost z té „naší” války a víme, jak kvalitní pomoc na místech konfliktu poskytují. My jsme začali třídit základní informace o zdravotnictví u nás a překládat je jak do ukrajinštiny, tak do ruštiny. Je to něco, co děláme standardně v češtině, a ač jsme zrovna měli rozjetou kampaň ke knize #Příběhy o rakovině, stopli jsme ji a zaměřili se výhradně na Ukrajinu. Hned se nám ozvali dobrovolníci z Červeného kříže a začali naše letáčky tisknout a rozdávat na místech, kde pomáhají. Občas nám napíšou i z jiných organizací, že by rádi naše info sdíleli. Proto jsem začala dávat všechny letáčky i na web k nahlédnutí i na disk volně ke stažení.
Nina Formánek Jaganjacová, zakladatelka Sifty.eu
Osudné ráno se můj muž podíval na mobil a řekl jen: „V Ukrajině začala válka.“ (Jako Ukrajinec zásadně nepoužívá „na Ukrajině“.) Začala jsem plakat do polštáře. Modlila jsem se k Bohu, ať zemi zachrání. Ať zastaví Putina, a je celkem jedno jak. Okamžitě mě začaly sužovat obavy o rodinu a blízké, které tam mám. Myslela jsem jen na to, ať se co nejdřív dostanou do bezpečí. Všechno šlo stranou, práce, koníčky, jídlo, povinnosti. Instagram jsem začala používat jen jako nástroj ke sdílení aktualit o válce. Nevěděla jsem, jestli to bude mé sledující zajímat, ale brala jsem to jako povinnost. Vedle manželovy rodiny jsme ubytovali dalších 90 lidí. Zařizovali jsme bydlení, rozdávali teplé jídlo a třídili jsme humanitární dary od laskavých lidí. Když bylo postaráno o maminky s dětmi, soustředili jsme se na vojenskou sbírku, již jsme na mém IG @vanessapaskevyc spustili pro ukrajinskou armádu. Kamarádi z teritoriální obrany nám dávají vědět, co konkrétně vojáci potřebují, a my díky sbírce můžeme věci nakoupit a poslat je na místo. Doteď žasneme v slzách nad solidaritou z české strany. Děkujeme Bohu za dobré srdce zdejších lidí i za statečná srdce Ukrajinců, kteří bojují za svou zem.
Vanessa Paškevyč, Influencerka
Další příběhy žen, které se rozhodly pomoci Ukrajině, najdete v tištěném vydání květnové ELLE. Svůj výtisk si můžete objednat až do své schránky za speciální cenu a poštovným zdarma na tomto odkaze.
