Moje kamarádka Jana je rozený anděl. Kdykoli se v jejím oddělení objeví nějaký úkol, směle po něm skočí. I kdyby to znamenalo zrušit domluvené plány na večer, celou noc nespat a ráno se probudit jako zombie.
Jejím životním posláním je dělat dobro a za každou cenu všem vyhovět. V práci i v soukromí. Kdykoli ji rodiče nebo sourozenci o něco požádají, jejich přání je automaticky splněno. Počítat s ní můžou i kamarádky z vysoké. Jakmile je potřeba vyvenčit psa, upravit profil na LinkedInu, nabídnout náruč k vyplakání nebo zajít na libovolnou party, Jana je vždy k dispozici. Svoje vlastní potřeby odsouvá na vedlejší kolej, protože nic není tak důležitého jako spokojenost jejího okolí.
V očích ostatních vypadá jako nejlepší a nejobětavější holka pod sluncem. Skutečnost bohužel hraničí se sebeobětováním a těžkým zneužíváním ze strany jejího okolí. Výsledkem je totální fyzické i psychické vyčerpání. Ostatně tuto životní fázi mám sama za sebou.
Zhroucení
Dceři byl sotva rok a mě ze všeho nejvíc zajímalo, aby byla spokojená, doma se vše blyštilo čistotou, manžel měl perfektní podmínky pro svoji kariéru a můj život zvenčí vypadal jako z barvotiskového obrázku. Sebe jsem dala na poslední místo. Nebo možná úplně vymazala. Sice jsem zvládla všechno: mít dokonalé dítě, domácnost i manžela. Jen já sama jsem pořád měla patnáct kilo nadváhy a nestíhala jíst ani spát. Namísto stylových mateřských outfitů, které ve zmenšené verzi nosí i vydesignované mimino, jsem si osvojila svatou trojici legín, tuniky a běžeckých tenisek, protože jen v takových botách se dá stihnout cokoli na světě. Zhroucení na sebe nenechalo dlouho čekat. Jednoho dne jsem prostě nevstala z postele. Byla jsem na dně fyzicky i psychicky. Diagnóza terapeutky zněla jasně: People Pleaser!
Podle Elišky Henzlové, autorky projektu Vysoce citliví lidé, jsou tyto situace vlastní osobám se zvýšenou vnímavostí. „Takový člověk vycítí, když je lidem v jeho okolí dobře, nasává jejich pozitivní emoce jako houba. Také skrze svůj přirozený smysl pro spravedlnost rád pomáhá,” vysvětluje Eliška.
Svou roli hraje i sebevědomí, neboť nesebevědomý citlivý člověk si může negativní emoce ostatních brát velmi osobně, a tak se ze všech sil snaží, aby se všichni v okolí cítili dobře, aby se se svými nepříjemnými pocity nemusel potýkat.
Hodnota people pleasera roste s tím, jak moc je jeho okolí spokojené, domnívá se, že čím více budou jeho přátelé a rodina zaopatření, tím lepší bude v jejich očích.
Podle psycholožky Susan Newman people pleasera na jeho cestě za uspokojováním potřeb druhých nic nezastaví a slovo ne rozhodně nepatří do jeho slovníku.
„I když častokrát se spojení ‚Ano, jistě‘ stalo natolik zautomatizovaným, že se prostě jedná o přetrvávající zvyk,” dodává.
Školitelka v oblasti komunikace Vanessa Van Edwards, která stojí za projektem Science of People a je autorkou mezinárodních bestsellerů Zaujmout: Věda o tom, jak uspět u lidí či Nápověda: Naučte se tajnou řeč charismatické komunikace, dodává, že pokud nechceme padnout zcela na dno svých psychických a fyzických sil, musíme si uvědomit, že tím nejdůležitějším člověkem, na kterém záleží, nejsou druzí, ale jsme to my sami. „My jsme těmi, komu bychom měli říkat ano,“ dodává.
Více o chorobném sebeobětování se dočtete v tištěném vydání listopadové ELLE. Svůj výtisk si můžete objednat až do své schránky za speciální cenu a poštovným zdarma na tomto odkaze.
