O fenoménu zvaném catfishing už jste určitě slyšeli: je to soubor technik, pomocí nichž se někdo na internetu projevuje pod falešnou identitou, aby svoji oběť (tohle slovo se užívá běžně, protože záměry lidí využívajících catfishing nebývají nejčistší) vylákal na schůzku nebo dokonce do vztahu. MTV o těchto výtečnících ostatně v roce 2012 natočila reality show Catfish, která byla tak sledovaná, že se letos dočkala osmé řady, a poprask, jenž vyvolala dokumentární série Netflixu The Tinder Swindler o Shimonu Hayutovi, který tahání peněz z kapsy důvěřivých obětí dovedl k nepochopitelné efektivitě, vám nejspíš taky neunikl. Co je to catfishing tedy víme a při swipování na seznamce nás někde vzadu v hlavě tichý hlásek nabádá k opatrnosti, ale už jste se setkali s pojmem kittenfishing? Že ne? Pokud máte profil na sociální síti, měli byste ho znát, protože jste taky jednou z jeho obětí. Nebo se ho dost možná sami dopouštíte, jako my ostatní.
Děláme to všichni
Kittenfishing je totiž taková zředěná forma catfishingu, někdy se taky říká, že jeho mladší sestra. Pokud si pod tím anglickým „cat“ představujeme velkého kocoura-alfa samce, který se umí pořádně prát, pak to „kitten“ v kittenfishingu je skutečně koťátko, které se sotva rozkoukalo, ale už si všechny kolem svojí roztomilostí omotalo kolem prstu. Takže zatímco při catfishingu si dotyčný vymyslí úplně novou identitu, která s jeho podstatou nemá nic společného – například když si mamina ve středním věku na profilovku dá fotku sexy osmnáctky staženou z netu – , kittenfishing se odehrává v menším měřítku. Pod touhle nálepkou se schovává celá řada věcí, od toho, že trochu přifouknete důležitost své práce, když ji někomu ve virtuálním světě popisujete, nebo vedete lidi k tomu, aby podle sociální sítě nedokázali správně určit váš věk, výšku či váhu.
Více či méně vědomě se tak kittenfishingu dopouštíme s železnou pravidelností. I když pomineme všechny ty aplikace s „hollywoodskými“ filtry, které z Janči Novákové udělají dvojnici Belly Hadid, ještě pořád tu jsou jiné drobné podvůdky a lži. Z dětství si pamatuji návštěvy fotografa, který, když to trochu přeženu, velel: sedni si na židli doprostřed místnosti, kolena měj v pravém rohu, tělo v levém a hlavu otoč o 180 stupňů. Jako kdyby člověk neměl jediný obratel a byl z plastické gumy. Dnes ale při lovu povedených snímků děláme totéž, sami a dobrovolně… Hned mě napadá, jak moje kamarádka vždycky, když uvidí ve své blízkosti fotoaparát, volá: „Zprava! Foť mě zprava! Levej profil mám horší!“ Štelujeme se do různých lichotivých úhlů, hledáme dokonalé světlo, mobil umísťujeme do neuvěřitelných míst, abychom vypadali menší, větší, hezčí, elegantnější, sofistikovanější, víc cool… prostě lepší. A netýká se to jen fyzických atributů, znám třeba týpka, který si těch pár slov v profilu nechal napsat od kamaráda, který se živí jako copywriter a je třeskutě vtipný.
Vysoká daň
Naše motivace při tom na rozdíl od catfishingu není vyloženě špatná. Všichni chceme, aby nás měl někdo rád, a je pochopitelné, že když si někdo pořizuje snímek třeba na Tinder, nevybere ten, který na první dobrou ukáže každý nedostatek, a nenapíše k němu popis, který hned odhalí, že po třetí třídě to s jeho vysvědčením šlo strmě z kopce. Když si vše ovšem promyslíme do důsledků, podvod to je. I když malý a provedený bez záměru druhému ublížit.
Více o kittenfishingu se dočtete v tištěném vydání říjnové ELLE. Svůj výtisk si můžete objednat až do své schránky za speciální cenu a poštovným zdarma na tomto odkaze.
