Sny o budoucnosti, které mají mladí lidé a uskutečňování jejich reality... To jsou slova samotného návrháře, kterými kolekci představil novinářům. John Galliano nikdy netroškařil. Pohyboval se na hranici, kde jej jedni měli za génia, druzí zas za zbytečného manýristu. Na názorové příslušnosti však v případě jeho tvorby pro Maison Margiela, zdá se, nezáleží. S každou kolekcí totiž přináší komentář, který nelze přehlédnout.
Ten letošní je o budoucnosti, ať už té vysněné, nebo té, která nás nemine. Ta Gallianova pracuje s fenoménem představy odpadem zanesené planety, v níž se každý z nás stane rybářem lovícím toxický odpad.
Takový ideový rámec pak znovu spustil Gallianovu představivost, jež pracuje na maximu. A je jedno, zda oko spočine na kabátech, zdobených opeřenými rybářskými muškami či na pleteninách z šedých pruhů připomínající rybí kosti, nebo síť. A v těsném závěsu následuje delikátní řemeslo – korálkové šaty z celadonového hedvábí nebo čisté vrstvy černého šifónového vrstvení. Gallianův až alchymistický dotek má citlivý, erotický a tajemný podtón – tak autentický a jemu vlastní.
