Česko je plné krásných, ale opuštěných objektů, které chátrají,“ říká italský architekt Alberto di Stefano. Spolu s přítelem, umělcem Eugeniem Percossim, se před téměř šesti lety rozhodli jeden takový zachránit a proměnit jej v netradiční galerii. Díky jim dvěma se dnes každé léto na zámku v Třebešicích konají umělecké workshopy a pomalu se rozrůstá původní sbírka současného umění. A nejen to. Od loňského roku tady funguje zcela originální hotel. Všechno ale začalo už před dvanácti lety, když Alberto vyměnil svůj domovský Řím za Prahu. Do našeho hlavního města se poprvé podíval náhodou, jako turista. „Paříž, Londýn, Praha. Bylo to jedno z dalších měst, kam si člověk rád zaletí na prodloužený víkend. S tím rozdílem, že Praha tehdy byla ještě západními turisty skoro neobjevená,“ objasňuje Alberto. A taky tady byly poměrně nízké ceny nemovitostí, což mu jako obchodníkovi s realitami nemohlo uniknout. Spolu s několika přáteli dali dohromady veškeré úspory a koupili si v Praze činžovní dům. To rozhodlo. Alberto už tady zůstal. A stal se mecenášem současného umění. Ptáte se, jak se k této roli dostal? „Architektura nemá k výtvarnému umění daleko. Kromě toho jsem kunsthistorii studoval už na vysoké škole a díky Eugeniovi jsem pořád ve spojení s tím, co se v uměleckých kruzích děje,“ vysvětluje plynnou češtinou Alberto. Když se pak společně s přítelem rozhodli najít místo, kde by se dala moderní díla vystavovat a pořádat workshopy, projeli půl republiky. Objížděli opuštěné farmy, usedlosti, bývalé pivovary. „Když jsme jednoho dne přijeli do Třebešic, věděli jsme hned, že je to místo, které jsme hledali.“
Projekt budoucnosti
Těžko ale umělce přesvědčíte, aby svá díla vystavili ve vesničce, která čítá několik stovek obyvatel. Ostatně, kdo by do ,galerie na konci světa‘ vůbec chodil? Proto si tihle dva nadšenci nejdřív vybudovali v Praze galerii Futura, kterou zaštítili neziskovou organizací stejného jména, podporující současné umění. Zámek v Třebešicích se přitom stal součástí tohoto projektu. Vše, co tady vybraní umělci během letních workshopů vytvoří, je automaticky zařazeno do stálé kolekce Futury. Od roku 2003, kdy se zde letní pobyty konají, se jich tu vystřídala skoro dvacítka z různých zemí světa, za Čechy vzpomeňme třeba Jiřího Černického anebo Jiřího Příhodu. V každém z pěti zrekonstruovaných pokojů, stejně jako na chodbách zámku se tak nacházejí umělecká díla, vytvořená přesně na míru do těchto zajímavých prostor a respektující zdejšího genia loci. Také přilehlá čtyřpatrová barokní sýpka se pomalu rozrůstá o další instalace.
Kromě umění je dalším velkým potěšením majitelů zdravá výživa. Bývalá farma rozprostřená kolem zámku přímo žádala o využití. A protože jsou Alberto i Eugenio vegetariáni, zhostili se tohoto úkolu s radostí: „Oba jsme Italové, a tak milujeme dobré jídlo. Loni jsme třeba v naší zeleninové zahradě vypěstovali patnáct různých druhů rajčat. To víte, některá jsou vhodná do salátů, jiná zase na úpravu do těstovin a další na sušení na slunci,“ rozplývá se Alberto.
Vedle zeleninové a bylinkové zahrady zde najdete také malé hospodářství s domácími zvířaty, včetně kastrovaného čínského prasátka, hus, slepic, králíků, ale i exotických papoušků. Místní kozy chovají především na mléko, ze kterého vyrábějí pro vlastní spotřebu sýry. Mozzarella, kterou pro nás Eugenio během návštěvy připravil, chutnala výborně. A propos, jestli do Třebešic zavítáte a ubytujete se tady, v ceně je zahrnuta také snídaně a večeře, kterou pro vás z domácích biosurovin hostitelé připraví.
Těžké začátky, světlé zítřky
Život zde vypadá přímo idylicky, jde ale o výsledek několikaleté práce. Když Alberto a Eugenio zámek koupili, první dva roky se v něm nedalo vůbec bydlet. Chtělo to hodně fantazie, vidět v napůl rozpadlém zámku, obrostlém džunglí, jeho potenciál. Ta naštěstí novým majitelům nechyběla.
A nescházela jim ani trpělivost dojíždět z Prahy a každou volnou chvilku věnovat postupné rekonstrukci nového sídla. Není divu, budova chátrala víc než padesát let, od dob, kdy ji komunisté znárodnili. A přitom se jednalo o téměř sedm set let starý zámek!
„O posledních majitelích, kterým zámek před válkou patřil, nevíme bohužel skoro nic. Jen to, že šlo o jistého pana Vraného s rodinou, který zde provozoval biofarmu. Od jeho vnuka jsme dostali pouze jednu černobílou fotku,“ popisuje Alberto. První zmínka o zámku v Třebešicích se datuje rokem 1309. Původně zde stála gotická vodní tvrz, jež byla v 16. století přestavěna na renesanční zámeček. Okolní budovy včetně největší stodoly ve střední Evropě jsou většinou z 18. a 19. století. Zdejší statek provozovalo až do pádu komunismu místní JZD, zámek ale upadal od doby, kdy jej po válce opustilo gestapo.
Noví majitelé obnovili jezírko, stejně jako vodní příkop kolem celé hlavní budovy. Trávník získal anglický sestřih a v závětří verandy se dnes dá krásně odpočívat u sklenky chlazeného bílého vína. Práce ale zdaleka není dokončena, Alberto a Eugenio mají spoustu plánů. Bývalé stáje se v průběhu několika let promění v ateliéry. „Máme tady co dělat tak nejméně dvacet let. Co nejdřív? Asi bude třeba opravit fasádu. Vždyť když to lidi vidí na fotkách, musí je ten ošuntělý vzhled odradit,“ směje se Alberto. Vy se ovšem určitě odradit nenechte a vydejte se do Třebešic na výlet. Jinak byste přišli o hodně, třeba o možnost okusit na pár dní život na tomto netradičním zámku.
Jak se tam dostat?
Zámek a farma Třebešice se nacházejí ve středních Čechách, na půlce cesty mezi Kutnou Horou (5 km) a vesnicí Čáslav (3 km). Nejrychlejší cesta autem z Prahy je po dálnici směr Hradec Králové, mnohem hezčí je ale cesta po silnici č. 2 směr Kutná Hora. Chcete-li jet vlakem, čeká vás přestup v Kolíně.
Více informací o zámku a rezervaci ubytování najdete na www.trebesice.com, umělecké projekty galerie Futura hledejte na www.futuraproject.cz.
