Minule bylo konstatováno, že žena je vnitřně vlastně mužská. Dodejme, že stejně tak je muž nevědomě ženský. Jelikož ale nejsme zvyklí svět vlastního nevědomí rozvíjet, bývají naše vnitřní stránky poněkud zaostalé. Právě proto se muž může chovat hystericky, když se přestane ovládat. Ze stejných důvodů bývá úsudek žen spíše předsudkem. Stejně tak lze díky tomu pochopit existující rozdíly v mužské a ženské agresivitě.
Při jednom experimentu měly pokusné osoby – muži i ženy – dát ránu pěstí figurině. Měřila se síla úderu. Potom se těmto osobám naléval alkohol. S narůstající mírou opilosti se ke slovu více dostávaly potlačované duševní stránky, takže muži dávali stále slabší údery, zatímco u žen tomu bylo právě naopak. Jestli si někdo myslí, že ženy nejsou skrytě agresivní, doporučuji mu nějaký čas se nechat zaměstnat v čistě ženském pracovním kolektivu.
Jelikož naše základní otázka zní, jak vypadá svobodná žena, je nezbytné připustit, že taková žena potřebuje mít svou mužskou stránku co nejlépe rozvinutou.
Tato otázka je stará jako lidstvo samo, a proto na ni nejspíše nalezneme odpověď v příbězích, které si společně vyprávíme. Vyskytuje se v mytologiích všech národů a také v pohádkách, které zlidověly, protože nějakým způsobem oslovují duše všech lidí.
Když je položena otázka, zda žena může kultivovat svou vnitřní mužskou stránku a jak by to mohla udělat, vždycky se mi vybaví pohádka Panna a netvor, která zřejmě symbolicky vyjadřuje vnitřní prožitky mnoha lidí. Představme si, že Panna je vědomé ženství, zatímco Netvor je nevědomé mužství, kterému v analytické psychologii říkáme animus.
Mezi animem a ženstvím nejprve stojí otec (bývá prvním mužem v životě ženy). Proč se však Netvor – animus tolik rozzuří, když otec utrhne růži pro svou dceru? Růže symbolizuje duchovní celistvost, tedy cíl duchovního vývoje. Je to moment, kdy otec jako zástupce anima už nestačí. Dcera je dospělejší, sociálně zralejší, a proto už mezi ní a animem nemůže stát otec.
Představme si, že je to například situace, kdy dcera opouští otcovský dům, protože do jejího života vstoupil muž. Jak víme, často je volba životního partnera velmi ovlivněna povahovými vlastnostmi otce.
Žena se s animem začíná setkávat, avšak nejprve jen nepřímo – skrze svého muže. Nejspíše mu přisoudí své vlastní skryté stránky. V pohádce dělá Netvor všechno proto, aby jej Panna přímo neviděla. A pohádka také ukazuje, kudy vede smysluplná cesta, protože ona jej odzbrojuje svým ženstvím. Nestaví se mu na nesmyslný odpor, pouze na něj chystá drobné ženské lsti, neboť je přirozeně zvědavá a chtěla by jej uvidět. Kupodivu každým vzájemným kontaktem se Netvor stává více člověkem, což se projeví i v tom, že jednou udělá chybu a ona jej konečně spatří. Přirozeně ji to vyděsí k smrti a dá se na útěk do otcovského domu.
V životě ženy je to moment, ve kterém si do hloubi své bytosti uvědomí, že v její duši pracuje jakási velmi nebezpečná, a přitom osudová síla, nad kterou má ona sama jen velmi slabou kontrolu. Útěk – tedy snaha o regres – je velmi přirozenou reakcí. Jenže pohádka krásně ukazuje, že tato cesta nikam nevede. Panna jen vidí, kam věci dospěly. Její dvě sestry jsou jasným příkladem toho, jak se vůči animovi právě postupovat nemá! Ukazují slepou, dětinskou cestu.
Nyní přichází rozhodující chvíle. Žena musí tuto svou nebezpečnou vnitřní stránku prostě přijmout a uvědomit si, že ona sama je zdrojem jejího osudu. Jinak nemůže pokračovat ve vývoji. Panna se skutečně k Netvorovi vrací a nalézá jej proměněného v lidskou bytost. Spojuje se s kultivovanou mužskou částí své vlastní duše.
Jak si tedy představuji svobodnou ženu? Především je to žena, jejíž mužská stránka je kultivovaná. Ještě ve starých dobách slovo „dáma“ něco znamenalo. Když vstoupila do společnosti, sedící muži zcela spontánně vstali. Postupem času se z toho stala jen prázdná konvence a dnes už se to neděje často dokonce ani v dopravních prostředcích.
Jak se tedy žena může stát svobodnou? Když přistupuje ke svému vnitřnímu Netvorovi s láskou.
Pjér la Šé'z, hlubinný psycholog, muzikant, divadelník a spisovatel. Sympatizuje s návratem k přírodě.
