Můj citový život se někdy podobá projížďce na horské dráze. Skvělého muže plynule střídá despota, hodný muž (až moc), maminčin mazánek a nakonec přichází sladká odměna. Nejlepší chlap, kterého jsem kdy poznala. Po pár měsících ale přišel hořký konec. Tak to na horské dráze chodí, jenže tahle zatáčka mě tak vychýlila z normy, že už jsem nevěděla kudy kam.
Zapomínání se může protáhnout nadlouho, protože ale nemám v plánu provzpomínat několik měsíců, vydala jsem se štěstí naproti a rozhodla se vyzkoušet hypnózu. Jiří Zíka hypnotizuje lidi už tři desítky let: obvykle za ním chodí řešit traumata z dětství, labilitu, problémy s váhou nebo kouřením, ani můj citový problém ale nebyl výjimkou. Lásku si přeje odčarovat také kdekdo.
Než jsem ve středu ráno vyfuněla po schodech do pátého patra, mával se mnou strach. Jedna psycholožka mě totiž ujistila, že hypnóza není sranda, a pokud nemám co závažného řešit, mohla by mi spíš ublížit. Jiří Zíka, vzděláním také psycholog, mě však ubezpečil, že kdyby hypnóza byla tak nebezpečná, běhalo by po světě ještě víc bláznů, než je tomu teď. Což byl argument, který jsem potřebovala slyšet.
„OK, takže, hypnózo, pojď do mě,“ říkala jsem si v duchu a představovala si sama sebe v tranzu. Hypnoterapeut Zíka mě ale vyvedl z omylu: „Hypnóza znamená změněný stav vědomí. Něco mezi spánkem a meditací – představte si sebe samu, když spíte, ale přitom bdíte a vše dokonale vnímáte.“ V takové fázi se dá pracovat s podvědomím a vnitřními zdroji, které mohou pomoci s traumatem nebo nevyřešenou událostí.
Když jsem se uvelebila v ušáku a zavřela oči, domluvila jsem si s panem Zíkou znamení ‚ano‘ – zvednutý palec nahoru. Potom hypnoterapeut začal moji mysl nabádat k tomu, aby se uklidnila a na nic nemyslela. „Až bude podvědomí připraveno, dá mi znamení,“ mluvil ke mně. Moje podvědomí neříkalo nic. Pan Zíka začal počítat do třiceti. U dvaceti osmi jsem cítila, že jsem de facto usnula. Víčka jsem měla jako z olova a začala se polohlasem smát. Mé podvědomí bylo připravené. Palec nahoru.
Po probuzení jsem si uvědomila, že má láska slábne čím dál tím víc.
Hypnoterapeut vyzval podvědomí, aby se vrátilo do doby, kdy celý problém nastal. V duchu jsem si vybavila den, kdy jsem poznala, že to jde do kopru. Když se s tím podvědomí pralo už několik minut, pan Zíka se optal, jestli chci nechat ještě dalších pár minut.
Palec nahoru. Když nestačily ani ty, domluvil se s mým podvědomím, že na problému bude ještě pracovat a bude se ho snažit vyřešit ve spánku. Chtělo se mi plakat a bylo mi smutno. Za každou cenu jsem se snažila zachovat dekorum a nerozbulet se před hypnoterapeutem jako želva.
Když nepříjemné stavy odezněly, v mém těle i mysli se rozhostil klid a mír, cítila jsem se unavená a za žádnou cenu se mi nechtělo probudit se. Ani když pan Zíka moje podvědomí vyzval. Pak počítal do deseti a já pomalu otevřela oči. V tu chvíli jsem měla pocit, že před ním stojím nahá.
Vše pro mě bylo tak intimní, že jsem okamžitě zčervenala. Rozporuplné byly i pocity po celé akci. Byla jsem napůl nadopovaná energií (na ulici jsem se smála jako blázen) a na druhou stranu se mi chtělo hrozně spát. Měla jsem pocit, že bych prosnila několik dní, abych svoje spánkové dluhy pořádně splatila.
Pan Zíka mě vyprovodil s tím, že by účinek měl být poznat buď ráno po probuzení, anebo po asi dalších dvou sezeních (vstupní je za 1000 Kč, další za 500 Kč). Po schodech dolů se mnou mlátily emoce. Měla jsem pocit, že ho miluju víc, než kdy předtím, a že mu okamžitě musím zavolat. Alo po každém dalším probuzení jsem si uvědomila, že vlastně moje láska slábne čím dál tím víc. Nevím, jestli hypnózou nebo během času. Bylo to super, ale asi to tak mělo být, lásko.
P. S. Budeš mi chybět.
Verdikt: Hypnóza je zážitek, který určitě musíte zkusit. Zajímavé pocity a časem i vyřešené problémy za to stojí.
