Potřebujeme nevěru?
Když se řekne nevěra, většině z nás se vybaví slzy na polštáři, hora kapesníků a zničené ideály. Ne vždy ale musí dopadnout takhle. Někdy totiž může nevěra vztahu dodat nový směr, nebo ho přímo resuscitovat.
Když Hanka mířila na firemní večírek, ani v nejmenším by ji
nenapadlo, že si na jeho konci bude dávat snídani s kolegou Petrem, zatímco
se v ní budou míchat výčitky s neuvěřitelnou radostí: „Bylo to
šílený. V jednu chvíli jsem si říkala, co jsem to vyvedla, a v druhou
jsem se s ním líbala na terase a připadala si, jako by mi patřil celý
svět.“ Všechno přitom začalo jednoduše: její přítel byl v té době
na horolezeckém výletě s kamarády, takže zatímco kolegyně pomalu jedna
po druhé odpadávaly do taxíků, ona si nad dvojkou vína povídala dál.
Nakonec tam s Petrem zůstali sami a on ji pozval k sobě domů. Neodmítla.
„Věděla jsem, že bych to neměla dělat, ale byla jsem zvědavá. Dostalo
mě i to, že po čase zase někomu připadám sexy,“ přiznává Hanka,
kterou navíc Petr už dlouho přitahoval.
Poté, co dorazila domů, si myslela, že s jejím vztahem bude určitě konec, tím spíš, že poslední rok už za moc nestál: v podstatě s přítelem jen žili vedle sebe. Jenže nakonec to dopadlo přesně naopak. Hanka tvrdí, že jejich vztah je dnes vlastně mnohem lepší než předtím: „Rozešli jsme se, a zatímco já si začala s Petrem, přítel si našel jinou holku. Jenže já v tu chvíli pochopila, jak moc ho miluju. Problém byl, že on se s ní nechtěl rozejít. Nakonec jsme se ale k sobě vrátili a já dneska vím, co v něm mám.“
Její příběh je tak trochu jiný než to, s čím si nevěru spojíme v první chvíli: bolest, konec vztahu… Může ale opravdu někdy vztahu prospět, nebo vás stejně jednoho dne dostihne a všechno zničí?
„Myslím, že nevěra vztah posune tam, kam směřuje – ať už do záhuby, nebo k tomu, že si uvědomíte jeho cenu a znovu to ve vás vzkřísí lásku,“ tvrdí sedmadvacetiletá Monika, která také nevěru zažila – jen měla v jejím případě trochu jiný konec než u Hanky. S přítelem se rozešli natrvalo.
Její názor svým způsobem potvrzují i psychologové. „Ačkoli je nevěra odsuzována, zavrhována a trestána, v některých případech může být i prospěšná. Pokud k ní dojde ojediněle a zůstane dobře utajená, může obnovit zdánlivě vyhaslé pouto, paradoxně vztah oživit a zpevnit,“ vysvětluje psycholožka a rodinná terapeutka Eva Šilarová, podle níž však může být nevěra i vysvobozením z ubíjejícího soužití nebo může pomoci takové soužití, v němž nejsme spokojeni, snášet. Tak to bylo i u Moniky, která si v době, než k nevěře došlo, myslela, jak má spokojený vztah: „Představovala jsem si s Markem společnou budoucnost, přesně ve stylu první dovolená v Jugoslávii, první dítě… Jenomže pak jsem na služební cestě do Berlína potkala Zdeňka. Byli jsme evidentně naladěni na stejnou vlnu, takže jsme spolu trávili hodně času, i když semináře skončily. Vyprávěli jsme si o tom, jak žijeme, já o Markovi, on o nedávném rozchodu… Když jsme šli třetí večer z baru do hotelu, najednou jsem cítila úzkost, že ho už brzo neuvidím. Tak jsem navrhla, že si můžeme dát ještě drink na pokoji. Oba jsme v tu chvíli věděli, o co jde. Jasně že jsme se spolu vyspali.“ Když přijela domů, tvářila se jakoby nic. Myslela si, že to se Zdeňkem skončí, když se jí ale hned druhý den ozval, souhlasila se schůzkou: „Najednou se všechno začalo točit okolo toho, kde se zase uvidíme.“ Takhle to probíhalo půl roku, a jak Monika říká, paradoxně to také zlepšilo její vztah s Markem. „Najednou jsem měla chuť na sex, byla jsem plná energie… Jenže jednoho dne mi došlo, že Marek asi nebude ten pravý, když se necelý rok poté, co jsme spolu začli chodit, spustím s někým jiným. Najednou jsem pochopila, jak moc mě naše plány ubíjely a že za ten poslední půlrok byly mé schůzky se Zdeňkem to jediné, co mi dodávalo radost ze života. Takže jsem se rozhodla odejít.“
