Páteční večírek u mé kamarádky byl v plném proudu a nic nenasvědčovalo jeho brzkému konci. Všichni jedli, pili a bavili se. Až se hovor stočil k Facebooku. V tu chvíli Martin a jeho přítelkyně Alena doslova zkameněli. Nastalo takové to trapné ticho. „Co je?“ zeptal se Tomáš. „U nás je tohle téma tabu,“ pípla Alena nesměle.
Martin se naštvaně zvedl a odešel z místnosti. A za chvíli odcházeli oba, tentokrát už domů. Skvěle rozjetý večírek skončil.
O co šlo? Martin i Alena jsou sice na této síti oba, ‚žijí‘ na ní však odděleně. Alena si totiž nechce přidat Martina do seznamu svých přátel. A toho to strašně vytáčí a má pocit, že mu něco skrývá. Její argument však zní stručně a jasně: chce si uchovat alespoň kousíček soukromí. Na druhou stranu Martin si není jistý, jestli se za tím neskrývá spíš chuť na flirt nebo rovnou to, že si hledá někoho jiného.
Když mi kamarádka o tomhle večírku vyprávěla, došlo mi, jak Facebook zasáhl nejen naše přátelství, ale i vztahy. Není divu – jde o jeden z největších fenoménů současnosti. Můžeme na něm najít stará přátelství, případně se snáze sblížit s lidmi, které známe třeba jen od vidění a které bychom se v reálném životě ostýchali oslovit. Nebo najít úplně nové známé v podstatě z jakéhokoli koutu planety.
A tak na Facebooku trávíme čím dál víc času…
Jenže co vztahy? Není tahle sociální síť spíš jedním velkým on-line hřištěm, na němž vystavujeme svůj vztah zbytečným rizikům? Možná ano, říkala jsem si, když jsem si vzpomněla, jak mi jedna známá popisovala, jak měli doma s manželem nepříjemný večer, protože se jí na Facebook přihlásil její bývalý – ona sama ho prý sice mezi své přátele nechtěla, i tak ale bylo postaráno o dusnou atmosféru…
Z nedávného průzkumu dvou kanadských kyberpsychologů navíc opravdu vyplynulo, že Facebook prý vyloženě ničí romantiku a vyvolává žárlivost ve vztahu. A čím víc času na něm trávíme, tím víc nedůvěry v našem partnerovi vzbuzujeme…
Poradce pro mezilidské vztahy Lucian Kantor ale namítá, že Facebook nelze vnímat jako jakési zlo. „Je to jenom nástroj a záleží na jeho užití. Sám o sobě není ani dobrý, ani špatný,“ říká, byť připouští, že věnují-li partneři více času Facebooku než sami sobě, může to mít na jejich vztah samozřejmě negativní dopad.
O čemž by mohla vyprávět i osmadvacetiletá Karolína. Na Facebooku byla doslova pečená vařená, až se jí na profil přihlásil neznámý muž. Začal jí psát krásné, romantické zprávy. Podle fotek se jí zdál docela přitažlivý, a tak si ho časem přidala mezi přátele. „Když mi od něj přišla první zpráva, rozesmálo mě to,“ vzpomíná Karolína „Neměla jsem žádný důvod si začínat nějaký románek. Jenže on byl tak mile neodbytný… Nějaký čas jsme proto jen tak virtuálně flirtovali. Rozhodně jsem ale nepomýšlela na nějaké rande, byla jsem přece zadaná.“ Nemilé překvapení Karolínu čekalo, když zjistila, že pod identitou neznámého krasavce se skrývá… ano, její žárlivý manžel, co se rozhodl ji prověřit. Karolína se na něj pochopitelně hodně naštvala a málem požádala o rozvod.
Samozřejmě že využívat Facebook k podobným zátěžovým zkouškám nikomu štěstí nepřinese. „Takový průlom do soukromí je velkou zátěží na už pošramocenou a malou důvěru,“ říká Lucian Kantor. I kdyby ale podle něj Karolína a její muž neužívali Facebook, manžel by v takovém rozpoložení určitě našel nějaký jiný způsob, jak Karolínu otestovat.
I tady totiž platí, že sám Facebook problémy ve vztahu nevytváří, za ty si můžeme my sami. A nepomůže nám, když se před nimi schováme do bezpečí za monitor. Vyřešit se musí v tom reálném, což by potřebovala i Alena s Martinem: je totiž pravděpodobné, že nechce-li si partnera přidat mezi přátele (a tak mu odkrýt, s kým si povídá), podle Luciana Kantora asi stále hledá toho pravého a o současném vztahu pochybuje.
Pokračování článku bude následovat...
