Láska (k práci) nebeská, díl 3.

Miluje vás vroucí láskou. Ještě vroucněji ovšem miluje svoji práci. Je to závislost jako každá jiná – na drogách, hazardu nebo sexu. Dá se s tím něco dělat, nebo ho máte poslat k vodě?

Volební právo na spokojený vztah
Na otázku, zdali má soužití s ‚neléčeným workoholikem‘ vůbec nějaký smysl, si každý musí odpovědět sám. Kamarádka Lenka, která už s mužem nedávno oslavila kulaté výročí, si za společných deset let zvykla, že jejich vztah je poněkud nestandardní. Když manžela po dlouhé době přemluvila, aby se synem vyrazili na rodinnou dovolenou, věděla, že většího ocenění se ani nemůže dočkat. „Když jsme vyrazili na výlet, naše cesty se rozdělily. Já se synem šplhala do obrovského kopce a manžel si na jeho úpatí stahoval e-maily. Prý nemůže nebýt ani hodinu na příjmu. Ale na to už jsem si dávno zvykla. Od začátku jsem věděla, že je pro něj práce prioritou, ale že se zároveň o svoji rodinu dovede postarat,“ říká Lenka, byť přiznává, že tomu tak vždy nebylo. Svého manžela se totiž od triumfálního porodu syna snažila zapojit i do péče o rodinu, a tak mu jednou za čas připravila bojový úkol. „Tehdy jsme se domluvili, že si práci naplánuje tak, aby byl schopen v šest hodin večer vyzvednout syna na plavání. Dokázal to. Dojel na místo určení. Bohužel mu v tu chvíli volali z práce. A tak zase rychle nasedl do auta a s jazykem na vestě, ale šťastný, že mi dokázal pomoct, dojel před dům, aby zjistil, že syna v bazénu nechal,“ směje se. Manžel ve finále jel do práce a ona pro plačící dítě, které si stěžovalo trenérce, že ho rodiče nemají rádi.

Lenka měla nejen to štěstí, že poznala sama vytíženost na vlastní kůži, ale hlavně, že volný čas uměla využít ve svůj prospěch – věnovala se sobě, svým koníčkům, dítěti a přátelům.

„Je dobré, když soužití s partnerem extrémně orientovaným na práci má pro nás také nějaký smysl. Měl by umět něčím zaimponovat, je třeba, aby byl patřičně velkorysý, a hlavně – měl by alespoň někdy dokázat hodit vše za hlavu a trochu se nám věnovat,“ vysvětluje Petr Šmolka.

Kolik času spolu strávíte, totiž není tak důležité, jako to, jakým způsobem. „Když přijde jednou za uherský rok s fantastickým nápadem a dokáže vymyslet, zorganizovat a s ostatními také absolvovat něco, nač budete ještě dlouho v dobrém vzpomínat, pak mu možná odpustíte mnohé,“ dodává psycholog. S čímž souhlasí i Lenka. Její manžel si letos poprvé za deset let nevzal na dovolenou notebook. „Čekat se vyplatilo,“ směje se.

TEXT: ANNA HUBÍNKOVÁ