Kdy s ním jít do postele? Díl 1.
Hledáte lásku na celý život, a zoufale se vám nedaří najít toho pravého? Možná na to jdete špatně. Lépe řečeno příliš rychle… Kdy je ale ta pravá chvíle jít s mužem do postele, abyste ho nevyděsila?
Když jsem přijel do Čech, byl jsem překvapený, jak snadno jsou zdejší holky k mání,“ vyprávěl mi onehdá můj kamarád Jeff. Je Američan a ve svých třiceti má za sebou intimní zkušenosti zhruba s dvacítkou žen. „Posledních deset byly Češky,“ říká sarkasticky. „V Americe se mi nikdy nestalo, že by holky k sexu svolily už na prvním rande. Tady je to běžné.“
Pravdou je, že velmi liberální Češky nemají problém podlehnout svému nápadníkovi už na první schůzce nebo rovnou pár hodin po seznámení. Cizinci, kteří do České republiky rok co rok přijíždějí nebo zde trvale žijí, jsou však naší ,vstřícností‘ tak trochu zklamaní. Pětatřicetiletý José, původem z Barcelony, mi v baru, kde jsem mu vyprávěla o Jeffově zkušenosti, jen souhlasně přikyvoval. Ač mu v těle koluje horká krev maurských předků a vypadá jako ten nejsvůdnější gigolo, první sex je pro něj obřad, který si zaslouží zvláštní přípravu. „U nás ve Španělsku jsme zvyklí ženu dobývat,“ říká. „Uhánět ji, nosit květiny, zažít odmítnutí…to všechno nás ve vytrvalosti jen posiluje. Když přes všechny nesnáze ženu získáme, má pro nás skutečnou hodnotu. Až po čase (třeba až po dvou měsících) přijde na řadu první milování. Žena svým postojem nejen vůči nám, ale i intimnostem dává na srozuměnou, že není laciná kořist, holka, kterou dostane každý, kdo na ni ukáže prstem.“ Španělské seňority si evidentně dávají načas, jsme ale oproti nim skutečně tak snadno k mání?
Sexuolog Radim Uzel se proti těmto nařčením ostře brání: „Myslím, že se jedná o pověru. V rámci globalizace jsou sexuální zvyky, aspoň tedy v Evropě, celkem vyrovnané a ani ze sexuologických výzkumů nevyplývají žádné podstatné rozdíly v sexuálním chování v jednotlivých zemích,“ říká. Situace tak bude možná o trochu složitější. Rozdíly mezi načasováním prvního styku s novým sexuálním partnerem totiž hodně souvisejí s kulturami jednotlivých zemí. Španělsko je bigotně katolická země a stejně jako puritánská Amerika má mnohem vřelejší vztah ke křesťanství než Češi. „My jsme národem relativně liberálním,“ vysvětluje sexuolog Ondřej Trojan. „Méně se necháme ovlivňovat církvemi a jejich přikázáními. Jsme na hony vzdáleni absurdní situaci v USA, kde se například doporučuje před souloží se ženou mít její písemný souhlas, jinak hrozí nebezpečí obvinění ze sexuálního obtěžování či znásilnění.“ Sami Češi uvolněnost mravů českých žen a dívek nijak fatálně nevidí. „I ze známosti na jednu noc se může vyklubat vážný vztah,“ tvrdí osmadvacetiletý Patrik. Ano, může, ale jak byste se dívali na dívku, o které byste se dozvěděli, že spala se všemi vašimi kamarády už na prvním rande? „Patrně bych ji bral jako tu, co je snadno k mání,“ odpověděl mi na chatu šestadvacetiletý Roman.
