„Představ si, včera jsme se s Petrem milovali!“ řekla mi u kafe nadšeně kamarádka Martina a tvářila se, jako by šlo o velkou událost. „Bylo to asi po dvou nebo možná i po třech měsících!“ vysvětlila, když viděla, jak na ni nevěřícně zírám. Ujistila jsem se: „Po třech měsících? Vy jste měli nějakou krizi?“
Žádná krize. Ve vztahu Martiny a Petra je taková frekvence sexu normální, jak jsem se postupně dozvěděla. Přitom bych to do nich nikdy neřekla. Když jsem je třeba pozorovala, jak si spolu povídají, drží se za ruce a neustále se smějí nějakým fórkům, myslela jsem si, že určitě mají skvělý milostný život.
„To jen na začátku,“ vyvedla mě Martina z omylu. První dva roky spolu spali skoro každý den, pak se to prý ale začalo měnit. „Teď mám spíš pocit, jako bych žila se svým vlastním bratrem. Mám Petra moc ráda, je mi s ním hezky, ale chtěla bych, aby to mezi námi zase víc jiskřilo – jen nevím, co s tím,“ stěžovala si.
Jasně, na začátku každého vztahu je neutuchající vášeň, bezesné promilované noci, věčně zasněný pohled a pocit, že jsme konečně našli svoji polovičku. Po čase – podle psychologů zhruba po dvou letech – se probouzíme do reality. Začínáme vnímat chyby svého protějšku, snažíme se bojovat se stereotypy a problémy. Už po sobě tak netoužíme, takže milování není vždy na pořadu dne.
Přesto ve většině vztahů sex úplně nezmizí, byť není tak častý. Je totiž důležitý. „Potřebujeme ho nejen kvůli orgasmu, ale i pro potvrzení naší lásky. Je to ten nejintimnější a nejbližší kontakt plný něhy, vyjádření citu k tomu druhému,“ vysvětluje psycholožka a odbornice na partnerské vztahy Jitka Douchová.
Jenže pokud je sex přirozená potřeba člověka, co se stane se vztahem, ve kterém milování skoro chybí? Existuje vůbec šance, že vydrží?
Hledání zakopaného psa
Pokud vás trápí, že v posteli spolu usínáte, ale nic víc, nejdřív je třeba odhalit, proč tomu tak je. Důvodů totiž může být hned několik. Špatná komunikace s partnerem, lenost, narození dětí…
Anebo také ztráta obdivu k vašemu protějšku, což je i případ Martiny. Její předchozí partneři byli velmi úspěšní muži, Petr je ale jiný. Nemá žádnou závratnou kariéru ani velké ambice. „Ze začátku mi to nevadilo,“ tvrdí Martina. „Naopak se mi líbilo, že je z jiného světa. Přitahoval mě, mezi námi byla neuvěřitelná chemie.“ Po čase jí ale jeho lehkomyslnost a nezodpovědnost začala vadit.
Zatímco ona dodělala vysokou školu a našla si zajímavé zaměstnání, Petr se o kariéru příliš nezajímal. Najednou cítila, že je úspěšnější než on. Přestala k němu vzhlížet a ruku v ruce s tím ji i přestal bavit sex s ním. Začala uvažovat o rozchodu, dokonce se jednou od Petra odstěhovala. Po čase ale zjistila, že bez něj nemůže být.
„Momentálně řeším konflikt mezi rozumem a srdcem. Rozum mi radí, že s ním nemám být, že se s takovým přístupem nedokáže postarat o rodinu. Srdce mi ale naznačuje, že jsem s ním přes to všechno šťastná,“ prohlašuje Martina, které zůstala jediná naděje: doufá, že pokud se Petr vzchopí a začne se realizovat, bude ho moci opět obdivovat a toužit po něm i sexuálně.
To, že tady je opravdu šance na změnu, potvrzuje i psycholožka Jitka Douchová: „Pokud je Martinina touha zablokována opravdu psychicky, tedy ztrátou respektu a úcty k jejímu příteli, je pravděpodobné, že pokud se on změní, může mít jejich vztah dobrou budoucnost.“
Na sex ani pomyšlení
Ve většině případů, kdy se spolu partneři nemilují, jsou ale důvody mnohem prozaičtější: stres, přepracování, program nabitý prací nebo koníčky. Když totiž po náročném dnu plném starostí, termínů a zodpovědnosti přijdete domů, řada lidí spíš než po sexu zatouží po jediném: po pořádném spánku, který je nabije energií na další (podobně náročný) den.
„Promilovaná noc je sice lákavá, ovšem pokud vás druhý den brzo ráno čeká důležitá prezentace před šéfem, radši ji oželíte,“ tvrdí dvaatřicetiletá Daniela.
Sama ale potvrzuje, že podobné životní tempo může vést k problémům. S Alešem je už šest let, po krásných romantických začátcích se ovšem z jejich společného života stal nudný stereotyp bez milování. „Naše náročné práce k tomu určitě přispěly. Oba jsme vstávali brzo ráno a vraceli se úplně vysílení pozdě večer. Na sex jsme pak neměli ani pomyšlení. Čím dál víc jsme se začali odcizovat,“ vypráví s tím, že to došlo tak daleko, že začala zvažovat, zda se nerozejít a nezačít hledat někoho jiného.
Právě stres, pracovní nasazení, nebo dokonce workoholismus jsou přitom často důvodem, že poslední dobou zájem o sex ztrácejí i muži, ačkoli to může pro někoho působit překvapivě: například v knize Sexuální dysfunkce uvádí Stanislav Kratochvíl data, podle nichž jedna hamburská klinika zaznamenala v 70. letech nezájem o sex u čtyř procent mužů, na konci devadesátých let to ale bylo už osmnáct procent.
Jsi můj nejlepší přítel
Podle odborníků se ovšem partneři, kteří se nemilují, stávají spíše přáteli než milenci. Což není problém, pokud vám je šedesát a spíš než milostné dobrodružství vás nadchne víkend s rodinou na chalupě…
Jestliže vám ale je okolo třicítky, a měly by vás tak čekat desítky let bez sexu, to už je přece jen horší. V tu chvíli je tedy třeba rozlišit, zda jde o ‚náhlý výpadek‘, určitou pauzu, po níž se váš sexuální život vrátí k normálu, nebo o dlouhodobý stav.
Samozřejmě, když se sejdou dva lidé, pro něž milování není tak důležité, nic se neděje. Většinou ale jednomu z partnerů sex chybí a poté hrozí riziko, že dojde k narušení vztahu.
„Trvalý rozdíl v sexuální touze může v budoucnosti vést k problémům. Potřeby toho, kdo se chce milovat, se po určité době nejspíš budou ‚hlásit o slovo‘, i když je po jistou dobu potlačuje,“ vysvětluje psycholožka Douchová. V takovou chvíli je jen otázkou času, kdy přijde krize.
Přesto mnohé ženy sex raději oželí. Jako už zmíněná Daniela: má totiž strach, zda by našla někoho jiného, a čím dál silněji si totiž uvědomuje ‚tikot biologických hodin‘. Místo úvah o rozchodu se tedy s Alešem dohodli, že spolu budou mít miminko. Dvakrát do měsíce se tak překonají, i když jsou unavení, a zkoušejí na něm ‚pracovat‘. „Doufáme, že právě ono změní náš vztah k lepšímu a dodá mu nějaký smysl,“ říká s povzdechem.
Odborníci jsou ale k takovému řešení skeptičtí. Dítě totiž samozřejmě změní život svých rodičů, ale rozhodně za ně nevyřeší jejich vztahové problémy, což potvrzuje i psycholožka Douchová: „Dítě těžko může samo o sobě zachránit v tomto ohledu vztah. Daniela se rozhoduje spíš pod vlivem tikajících biologických hodin a racionálních aspektů. Takové soužití mi přijde více opravdu jako přátelství a vztah z rozumu a obávala bych se i budoucích nevěr.“
Jak ale vše řešit? Než se podobně jako Daniela například spoléhat na to, že dítě vše změní, je mnohem důležitější začít přímo pracovat na svém vztahu, mluvit o svých potřebách. Pokud je třeba problémem stres a nedostatek času, zkuste se alespoň jeden den v týdnu věnovat jenom sami sobě. Už proto, že sexuální touha a přitažlivost není jen o uskutečněných souložích, ale hlavně o intimitě, společném prožívání, něze.
Pokud je ale ztráta vášně a chuti na sex opravdu výsledkem toho, že si se svým partnerem nemáte co říct, nemáte ani společné cíle a vaše soužití je pouze ze setrvačnosti, tak je to možná znamení, že je načase uzavřít tuto kapitolu a jít hledat své štěstí jinam.
