Magdě bude příští měsíc devětadvacet. Ještě před pár týdny doslova zářila štěstím. Jenže pak se to stalo. Přítel o ni přestal jevit takový zájem jako na začátku vztahu. „Chápu, že mi můj kluk po třech letech vztahu nebude obden nosit kytky a zpívat romantické songy pod oknem, ale mám pocit, že najednou úplně zlenivěl,“ líčí svoje dojmy finanční controllerka. Zoufale jí chyběly romantické dárky, drobné denní pozornosti a gesta, kterými ji ještě před pár týdny zahrnoval. „Ještě předtím jsem si byla jistá, že o mě maximálně stojí, záleží mu na mně a má mě prostě rád. Teď je to takové nijaké, přijdu si spíš jako jeho mladší sestra, které není proč se tolik věnovat, protože si prostě nějak poradí,“ vysvětluje. Magda se rozhodla svůj problém řešit stokrát osvědčenou taktikou. Usoudila, že nebude úplně od věci, když svému partnerovi trochu ‚zatopí‘. Taktika nedostupnosti je podle ní něco, co funguje vždycky. Principem je udělat z něčeho ‚obvyklého‘ zcela nedostatkové zboží, které není snadno k mání.
Magda si svou taktiku promyslela do posledního detailu. Napřed začala po práci chodit pravidelně na kreslení a squash, potom několikrát za sebou navštívila nejmodernější kadeřnické studio v Praze, začala jíst zdravěji a každý týden si naplánovala pár schůzek se starými přáteli. Když její partner po pár týdnech změnu zaregistroval, lehce znervózněl. Začal pomalu přemítat o tom, co se vlastně s Magdou a jejich vztahem, který byl podle něho přece úplně v pohodě, děje. „Petr si napřed myslel, že se chci blýsknout v práci, kde jsem zažádala o povýšení, anebo si to celé také vysvětloval novým životním stylem. Když si ale všiml, že jsem si párkrát vyšla na skleničku se svým bývalým, začal zuřit.“
Magdin telefon na jeho vkus začal pípat až podezřele často, a to zejména v pozdních nočních hodinách. Po podezřívavých pohledech a uštěpačných poznámkách přišly na řadu přímé otázky: „Kdo ti to píše?“nebo „Ty někoho máš?“ Po Magdiných věcných odpovědích a nechápavých pohledech Petr pochopil, že je načase převzít iniciativu do svých rukou. „Stejně rychle, jako se ze dne na den začal chovat jako ignorant, přišla i navrácená pozornost a zájem,“ vzpomíná Magda, již po dlouhé době překvapily květiny a romantická večeře. Její přítel dokonce zamluvil pokoj v romantickém hotelu v jižních Čechách. Udělal by cokoli, aby znovu nabyl jistotu, o kterou ho Magda na pár týdnů připravila.
Miluj mě tak, jak já pískám
Podobné příběhy o tom, jak zázračné účinky žárlivost má, by se mohly podobat červené knihovně. Jenže tak jednoduché to nebude. Žárlivost je totiž mnohem komplikovanější jev, a zatímco někdy může vztahu pomoci, jindy umí ze života udělat celkem solidní peklo.
Tak, jako se to stalo Kláře, dvaatřicetileté majitelce firmy s oblečením. Ta jako na noční můru vzpomíná na den, kdy svému snoubenci Pavlovi oznámila, že jde s kamarádkou na víno. „Nepochopila jsem proč, ale úplně se rozzuřil doběla,“ vypráví. „Začal na mě křičet, proč musím zase někam chodit, když jsem se viděla s kamarádkou sotva před pár dny, a jestli je ta kamarádka vůbec kamarádka.“ Pavel Kláře nevěřil a začal ji podezírat, že se tajně schází s nějakým mužem, který mu ji chce ukrást. Z kliďase se stal ten největší žárlivec, respektive jeho čítankové chování tomu přesně odpovídalo. Vadilo mu, že Klára v práci tráví moc času, že jí to moc sluší, má moc velký výstřih… Časem se jeho narážky začaly týkat i toho, s kým v práci jedná či jak tráví volný čas.
„Ten, kdo nezdravě žárlí, se snaží ovládnout situaci pomocí výčitek, nátlaků, zákazů a vydírání,“ říká psycholožka Jitka Douchová, která se specializuje na partnerské vztahy. Principem chování osoby, která žárlí, je totiž převzít situaci do svých rukou. Zcela sobecky to zařídit tak, aby se celý svět točil okolo něj a žil podle pravidel, která stanoví on. Ptáte se proč? Více než o to, že by měl žárlivec pádný důvod ke svému žárlení, se může jednat o něco úplně jiného. „Jedním ze spouštěčů žárlivosti může být fakt, že dotyčný člověk svým chováním maskuje nejistotu sebou samým nebo svým okolím,“ vysvětluje Douchová. Spousta žárlivých partnerů tak sice na první pohled působí sebevědomě, uvnitř ale maskují pocity méněcennosti. Když o sobě máte špatné mínění, snadno se začnete bát, že vás ten druhý opustí, najde si někoho lepšího… A nejsnazším způsobem, jak podobné obavy zvládnout, je vynutit si poslušnost. Nedůvěru v sebe samotného je totiž samozřejmě mnohem jednodušší řešit prostřednictvím svého okolí než se podívat pravdě do očí.
Pokud si například Pavel není jistý, jestli v něm Klára nachází přesně to, co ke šťastnému partnerskému soužití potřebuje, je jasné, že nejsnazší cestou je převzít nad situací velení. Kláru si podmanit, zakázat jí ‚kafíčka‘ i výstřihy… Nikdy jí při tom neopomene dát najevo, že to je právě ona, kvůli komu jsou teď ve vztahu problémy. Vše má jediný cíl, postupně si ji pomocí manipulace omotat okolo prstu, což zavání patologickou žárlivostí. Právě tady už psycholožka Douchová doporučuje mít se na pozoru, protože patologická žárlivost hraničí s lidskou důstojností a svobodou jednotlivce. „Nikdy byste neměli dovolit, abyste se stali partnerovou loutkou a on byl tím, kdo ji vede doprava nebo doleva,“ vysvětluje.
Tenká a nebezpečná linie
Mezi zdravou a patologickou žárlivostí přitom vede hranice tenká jako ta nejslabší nit, což jen zvyšuje její nebezpečí. Jak tedy poznat, co je v normálu, a co už přesahuje limity? A jaká míra žárlivosti je vlastně vhodná a může pomoci vztah resuscitovat, když jiná jej může nenávratně pohřbít? Tedy pokud partnerovi jednou ujedou nervy a utrousí jedovatou poznámku na konto schůzek s vašimi přáteli, je samozřejmě vše o. k. Ale pokud vám den co den projíždí mobil, čeká na vás před prací anebo vám vysloveně fyzicky zabraňuje odejít z domu na setkání s přáteli, považujte to za alarmující varování. Systém manipulování, vyčítání a zákazů by mohl na vašem psychickém zdraví, a hlavně na tom, jak vnímáte, co je dobré, a co ne, zanechat velké následky.
Podle psycholožky Douchové bychom do vztahu měli přinášet opravdu jen nezbytně nutnou dávku žárlivosti. Drobné škádlení může vašeho partnera přinutit chytit se za nos, znovu být aktivní a vážit si vaší přítomnosti a náklonnosti. Programové schůzky s jinými muži jej naopak spolehlivě dovedou až do hrobu, protože vztahy fungující pouze na principu žárlivosti jsou velmi nekonstruktivní a neživotaschopné. A pokud někdo potřebuje neustálé a stále se stupňující podněty k tomu, aby vám projevoval lásku, je váš vztah už předem odsouzený k zániku.
