„Dnes večer ne, miláčku, bolí mě hlava…“ Tahle věta je už evergreenem ve vtípcích narážejících na nestálost ženského libida. Skutečnost, že naše ložnice nejsou neustále plné vášně a čas od času se dokonce musíme k milostným hrátkám nutit, je ale citlivé téma, ne-li dokonce tabu.
Možná proto, že v naší společnosti sex hraje důležitou roli, a tím spíš v ní platí, že stálí partneři musejí mít bohatý, a především stálý sexuální život. Jenže co když občas mnohem víc toužíte po spánku a odpočinku než po noci plné vášně? Máte to v takovouhle chvíli překousnout a do sexu se nutit?
Hodně stresu, žádný sex
„Když jsme s kamarádkami mluvily o sexu a ony tvrdily, že se milují třikrát či čtyřikrát týdně, cítila jsem se provinile, protože mi došlo, že je to přes týden, co jsem si na svého přítele nenašla čas,“ vypráví osmadvacetiletá lékařka Lucie. Jí samotné sice tenhle rytmus vyhovuje, její přítel by se prý ale rád miloval častěji. Občas se tak Lucie ,překoná‘, i když se jí nechce. „Myslím, že to ani nepozná. Jenom já se v takovou chvíli snažím, abych si to odbyla co nejrychleji a mohla jít spát,“ přiznává.
Právě odlišná míra sexuální touhy se sexuologickým poradenstvím táhne jako červená nit. „Je ovšem naivní očekávat, že se dvě libida můžou bez ustání nacházet na stejné vlnové délce,“ varuje sexuolog Radim Uzel. Míra touhy se navíc u mužů i žen v průběhu vztahu proměňuje. „U mladších párů nebo v začátcích soužití je tím aktivnějším obvykle muž. Naopak kolem čtyřicítky najednou začne spíš žena kroužit bytem v černém prádle, aby si dokázala, že je stále sexy,“ vysvětluje.
Občasný nedostatektouhy přitom podle Radima Uzla automaticky neznamená, že by mezi partnery došlo ke ztrátě přitažlivosti: „Mnohem častěji za tím vězí únava, stres nebo blížící se termín daňového přiznání,“ konstatuje.
Stres či vyčerpání z namáhavého dne v práci tak jsou spolehlivým zabijákem touhy, jenže… I když chceme raději třeba spát nebo se uklidňovat u seriálu, většina žen se rozhodne pro sex. Máme totiž pocit, že tak by to mělo být.
„Představila jsem si, jaké by to bylo naopak, kdyby mi přítel řekl, že jindy, že teď se chce třeba dodívat na film. Asi by mě to zranilo a dlouho bych mu to neodpustila,“ říká Lucie. (I to by se přitom mohlo stát: o mužské sexualitě sice panuje mýtus o nadsamcích neustále chtivých sexu, i oni ale musejí své libido někdy probouzet.)
Podobně jako Lucie řada žen občasné umělé burcování touhy chápe jako projev něhy a lásky, způsob, jak nezranit partnera, kterého milují. Někdy zase vstřícnost motivuje strach, aby muž nehledal sex jinde, či snaha vyhnout se hrozícímu rozchodu. Sex se pak používá jako náplast na potíže ve vztahu, podle hesla: Když se milujeme každý den, znamená to, že vše je v pořádku.
Pospěš si, ať je to za námi
Pětadvacetiletá novinářka Judita ale tvrdí, že občas je ráda, že do milování šla. „Když jsem skutečně unavená, nemám na sex ani pomyšlení. Stane se mi, že se nutím na začátku, nechám věcem volný průběh, aby se můj milenec necítil odmítnutý nebo abychom se nepohádali,“ vysvětluje a dodává: „Nakonec vím, že mi milování udělá dobře. Přítel se necítí trapně a já se zároveň uvolním. A i když jsem někdy vážně líná milovat se, nikdy toho nakonec nelituji!“
Pokud se ovšem k sexu nutíte delší dobu, a nejde jen o jednorázovou záležitost, může se stát, že sexuálnítouha zmizí úplně a je jen těžko resuscitovatelná.
Pocit, že si jen odbýváte nepříjemnou povinnost, kterou chcete mít co nejrychleji za sebou, je pro oba milence zraňující. „Říkat: pospěš si, ať to ukončíme, je daleko krutější, než říci přímo ne,“ soudí sexuolog Radim Uzel. Za iluzorní považuje i obecně vžitou představu, že vášnivá noc dokáže zahladit partnerskou krizi. „Je to přesně obráceně,“ vysvětluje s tím, že výsledkem snahy řešit problémy ve vztahu chtěnou postelovou akrobacií obvykle bývá, že se k těm stávajícím problémům přidají další.
To, že partner, který se kvůli milování překonává, k němu časem může získat opravdový odpor, potvrzuje i pětadvacetiletá Anna. „Zatímco mně stačí milovat se párkrát do měsíce, můj přítel by to nejradši dělal každý den. Nenutí mě, spíš se ve mně snaží vzbudit touhu. Jenomže výsledek je spíš opačný. Došlo mi, že se už občas ani netěším večer domů. Představím si, jak se zase bude snažit, a je mi z toho nanic.“
Obecně se říká, že vyjít by se mělo spíš vstříc tomu partnerovi, který něco nechce. Na druhou stranu vztah je uměním kompromisu. Co tedy s tím?
Funkčním návodem je v takovém případě sexuální abstinence. Podle doktora Uzla mohou partneři třeba strávit víkend nebo dovolenou odděleně. „Zajistí odstup a nadhled a touhu určitě stimuluje víc než předstírané výbuchy vášně,“ radí.
Když tedy příště budete na společném loži zvažovat, jestli dál předstírat spánek nebo sehrát divadélko, je dobré mít na paměti, že sex není lékem na pochroumané vztahy ani sebevědomí. A už vůbec není olympijskou disciplínou, v níž se od vás očekávají splněné limity a pokořené rekordy.
