Dieta na poslední chvíli, díl 3.

Máte namířeno na večírek, a ne a ne se vejít do šatů? Nezoufejte, objevili jsme diety, které slibují zázraky doslova za pět minut dvanáct, a vyzkoušeli na vlastní kůži, zda a jak opravdu fungují.

JEDNODENNÍ DIETA
VLÁKNINOU KE ŠTĚSTÍ
V sobotu mám důležité rande. V překladu to znamená: Dnes je čtvrtek a do soboty musím být poloviční! Nevím, jestli je to možné, ale v rámci zvyšování šancí na úspěšnost schůzky se o to aspoň pokusím. Volba padá na super dietu, která se jmenuje The Little Black Dress Diet (její autor Michael van Straten správně pochopil, že se chci vejít přesně do takových šatiček). Kouzlo této superrychlé metody spočívá v tom, že po dobu čtyřiadvaceti hodin svoje tělo podrobíte nemilosrdnému odvodňování. Moje pouť za štíhlostí začala v pátek večer, kdy jsem vypila dvě sklenice teplé vody s vymačkaným citronem a ‚zajedla‘ to hustým koktejlem z psylia neboli vlákniny, která má za úkol zlepšit průchodnost střev. Než jsem vlezla do postele, připila jsem si na zdraví opět horkou vodou, tentokrát s nasekanou petrželí a koprem, jenž pro změnu z těla odvádí nadbytek vody. Sice už jsem za svůj život pila lepší drinky, ale budiž!

Zhruba patnáct minut po usnutí se ozval můj močový měchýř, za další půlhodinku znova. Do rána celkem čtyřikrát. „Tomu se říká vyspinkat se do růžova,“ mručela jsem na sebe po probuzení při pohledu do zrcadla. Kruhy pod očima prozrazovaly pernou noc.

Ovšem stejně jsem se s radostí vrhla na své oblíbené čokoládové müsli a opět je korunovala horkou vodou s citronem a nášupem z psylia. Svoje polední těstoviny jsem musela vyměnit za jablka a hrozny, banány a… samozřejmě za patok s citronem. U svačiny jsem se doslova rozčílila z faktu, že se skládá pouze z fenyklového čaje, který je dobrý na peristaltiku střev a proti nadýmání. Ale to už jsem se pomalu šlechtila na večer a hodiny před zrcadlem mi daly zapomenout i na hlad, respektive chutě, které mě navštívily při čtení časopisu Apetit. Bylo to sice utrpení, ale když jsem si před odchodem oblékla ‚malé černé‘ a obula lodičky Sergio Rossi, byla jsem na sebe opravdu pyšná. Zadek sice nezmizel, ale břicho bylo ploché jako přistávací dráha.

7 Days Super Juice Diet od Jasona Valea. Sedm dní není úplně málo, ale taky ne moc. V elektru vysolím 1560 korun za odšťavňovač a mířím do zeleniny. Vietnamští zelináři z mého nákupu za několik stovek mají radost. Tahle dieta není žádná láce! První den při přípravě snídaně do kouzelného přístroje vhazuju jablka, okurku, ananas a avokádo. Nápoj zvláštní chutě, ale pít se to dá. Snídani zapíjím horkou vodou s citronem a házím do sebe probiotické tablety, jež mají střevům pomoct se s touto detoxikační kúrou vypořádat. K obědu si dávám koktejlové repete a po zbytek dne jsem o vodě. Druhý den si míchám oblíbenou kombinaci jablko a mrkev a střídám ji s okurkou (bacha, ta má projímavé účinky) a začínám si šťávičky docela užívat. Je to velká dobrota. Třetí den zjišťuju, že by se do mých kalhot vešel ještě jeden podnájemník… zoufale začínají padat. Šťávy mi dodávají spoustu energie, ale regulérní jídlo (kus flákoty) už mi taky začíná chybět. „Vydrž, Prťka, vydrž, už to máš za pár,“ říká mi kolegyně Terezka se smíchem, když v poledne aspoň očuchávám její kuřecí tortillu. Na pracovním obědě si nazítří objednávám jen vývar a užívám si staré dobré chutě. Koncem týdne mám dole přes dvě a půl kila. Jsem nadšená. Nebýt otravného mytí odšťavňovače (po každém použití musíte jeho sítko vydrbat kartáčkem na zuby) a nástrah chutí a vůní v nejbližším okolí, vydržela bych i déle. Necelá tři kila mi ale teď na ohromování pomalu plešatějících spolužáků bohatě stačí.

TEXT: ANNA HUBÍNKOVÁ