„Jednou jsme byli s rodinou na návštěvě u mých rodičů a ti nám vyprávěli o zpustlém mlýnu, ze kterého by mohlo být něco krásného. Jel jsem se na něj s nimi podívat a ve chvíli, kdy jsem vstoupil na zarostlý pozemek, bylo rozhodnuto. Naprosto jsem místu propadl a obratem je přemluvil, že ho prostě musím koupit já,“ vypráví u bytelného dřevěného stolu dnešní hrdý majitel mlýna, který se rozhodl vyměnit sedavé a stresující zaměstnání v Praze za život uprostřed zeleně. Rekonstrukci zchátralé nemovitosti dostala na starost společnost Brothers Estates, která se právě na renovaci venkovských usedlostí a starých samot specializuje. Cílem totiž bylo zachovat historický ráz stavby a silného genia loci, a v tom našla rodina vlastníků s firmou okamžitě souznění.
Vedle budování bydlení v sepětí s přírodou je jednou z největších majitelových vášní plachtění. Loď si proto našla cestu také na erb nového letního sídla jeho rodiny v jižních Čechách. „Nechal jsem ho vytesat u místního kameníka ještě před tím, než se dům dokončil,“ usmívá se majitel mlýna a vysvětluje, proč erb zdobí i raci. Ti totiž žijí i v současnosti v místním potoce, jenž pro mlýn v minulosti hrál zásadní roli a který je pro obyvatele důležitý i dnes, ale začněme od začátku. Z prvotní euforie nového vlastníka probudily hned první týdny rekonstrukce. „Že půjde dolů dosavadní střecha, jsme tušili, chtěl jsem proto zachovat alespoň původní dřevěné krovy. Když jsme je však odkryli, jejich stav byl bohužel neudržitelný, musely se odstranit stejně jako podlaha. Ocitl jsem se tak mezi holými zdmi v přízemí a v tu chvíli jsem začal přemýšlet, zda jsem si přece jen tentokrát neukousl příliš velké sousto,“ vzpomíná majitel. V ten moment však Brothers Estates oslovili zkušenou interiérovou designérku Adélu Lipár Kudrnovou a tempo přestavby začalo nabírat na obrátkách. Majitel s designérkou místo pravidelně společně navštěvovali a nechávali na sebe působit jeho ducha. Pomalu začínali vidět, jak by mlýn mohl v budoucnu vypadat. K rekonstrukci totiž kromě dvou starých fotografií exteriéru neexistovaly žádné podklady, k původní historické podobě nebylo zejména v případě interiéru jak se vrátit. „Stavba si ale vždycky řekla, co zrovna potřebuje, a jeden prvek nás vždy dovedl k dalšímu,“ vysvětluje Adéla Lipár Kudrnová.
Investor vymyslel stavební dispozice, designérka měla zase na starosti interiéry. Nejprve pořídila v antikvariátu Lučický mlýn kamenné schody, které citlivě upomínají na historický původ domu, jenž sahá až k roku 1530. Dveře na terasy nahradila velkorysými okny od firmy Jánošík, v kuchyni se podařilo věrně zrekonstruovat segmentovou stájovou klenbu, na podlahu položit půdovku a prostor doplnit krásnými kachlovými kamny od sedlčanského Kamnářství Pudil. Z praktických důvodů je designérka vyvedla i na chodbu, aby šířila teplo do co největšího prostoru v domě. Kromě tuhých paliv tu majitele napříč třemi patry hřeje i podlahové topení a sauna. Právě v ní a v sousední odpočívárně byla dříve umístěná ta nejdůležitější část hospodářství vůbec – mlýnské kolo. Po saunové lázni se rodina může ochladit ve sprše, ale zdaleka nejlepší je to v potůčku, který dokola obíhá celý mlýn (a kde se ukrývají už zmínění „erbovní“ raci). Za příjemného šumění potoka se tu také uléhá a vstává spolu s hlasitým zpěvem ptáků, okupujících okolní stromy. Majitel nechal jeho koryto obnovit a tam, kde byl dříve proud vedený na náhon a dále na mlýnské kolo, plánuje vytvořit biotop jako připomínku celého mechanismu a poctu podstatnému místnímu elementu – vodě.
