Potřebujeme nevěru?
Když se řekne nevěra, většině z nás se vybaví slzy na polštáři, hora kapesníků a zničené ideály. Ne vždy ale musí dopadnout takhle. Někdy totiž může nevěra vztahu dodat nový směr, nebo ho přímo resuscitovat.
Pohádka o labuti
Ačkoli Monika i Hanka dokázaly na nevěře najít něco pozitivního, nedá
se pochopitelně říct, že by byla jednoduchým lékem na partnerské
nesnáze, na to je tahle hra s ohněm příliš nebezpečná.
V podobných případech navíc hraje roli to, proč k nevěře došlo, kdo se jí dopustil a také zda se o ní druhý partner dozvěděl, či ne: „Je třeba rozlišit alespoň nevěru náhodnou, ojedinělou, bez citového pouta, a nevěru dlouhodobou, založenou na vztahu dvou blízkých osob,“ vysvětluje Eva Šilarová. Podle psychoterapeuta Jana Hesouna je vždy důležité uvědomit si, čeho chcete mimopartnerským vztahem dosáhnout: „Jestli jde o momentální povyražení, odpověď na frustraci, hlubokou lásku… ,Vztah‘ jako takový je bezobsažný pojem, dokud ho lidé nezačnou obsahem naplňovat. Teprve pak se rozhoduje o tom, co je vlastně nevěrou v sázce.“
Důvodů, proč může dojít k nevěře, by se dal najít bezpočet, podle psycholožky Evy Šilarové se ale dá zjednodušeně říct, že každá nevěra signalizuje to, že v soužití páru je ,něco‘ špatně: vypovídá o potřebě změny, o hledání východiska či neuspokojené touze. Sexuolog Jaroslav Zvěřina dodává: „Nejčastějším důvodem je nějaký druh erotické fascinace. Od prchavých avantýr na několik hodin až po romantické vztahy. Nevěra ale může být i reakcí na frustraci z neuspokojivého a málo častého sexu.“
Příčin nevěry může být celá řada, a je tedy těžké snažit se o její prevenci. Také proto k ní někdy dochází i u lidí, u nichž by to nikdo nečekal. „I ti bytostně monogamní mohou za jistých okolností kontaktovat jiného partnera či partnerku. Činí tak i labutě, jak mě poučili etologové, a to jsou skutečně velmi monogamní ptáci,“ říká Zvěřina.
Proč se ale někdy objeví i mezi lidmi, co se mají rádi a docela jim to klape? „Myslím si, že po tolika letech manželství ani nemůžete být věrní,“ tvrdí čtyřicetileý Honza, který je ženatý už patnáct let. ,Bokovky‘ má vcelku pravidelně, nijak prý ale jeho vztah se ženou neovlivňují. Naopak, prý mu vzrušení, které přinášejí, pomáhá překonat stereotyp, navíc dlouholetá věrnost je podle něj vlastně nemožná. Pravdou je, že v přírodě by se monogamní páry hledaly těžko (byť existují) a po dlouhou dobu, dokud bylo manželství vnímáno jako způsob ochrany majetku, přežití, nebyla nevěra takový problém ani mezi lidmi. Nevěrníci, kteří se odvolávají na volání přírody, však zapomínají, že oproti zvířatům jsme vybaveni rozumem a citem, podléháme společenským konvencím i svým slibům.
