Mrchou do konce života
Zlodějky. Vypočítavé mrchy, které ukradly dětem otce. Tak je vidí jejich okolí. Co strašného tyhle ženy spáchaly? Jen našly toho pravého. Bohužel až jako ‚ty druhé‘.
Nerovné závody
Rozvodem přitom končí v České republice každé druhé manželství. Řada lidí si ještě během něho nachází nové partnery. Ale proč je ve společnosti muž většinou stále vnímán jako ten, kdo se nechal oblouznit, a žena jako ta špatná? Cožpak jsou opravdu muži tak ,slabí‘, že stačí použít pár ženských zbraní, a oni podlehnou?
Své by mohly vyprávět například herečka Linda Rybová nebo modelka Pavlína Baburková. Jejich vztahy pitvali nejen sousedé v hospodě u piva nebo cestou z krámu, ale i bulvární média. Nad ‚chladnou vypočítavostí‘ těchto žen se tak rozčilovali i ti, kdo je znají jen z časopisů nebo z televize. Někteří si dali i tu práci a všechno hezky anonymně sepsali a milým dámám poslali. A ačkoli si tyto ženy nechtěly nic vyjasňovat s bývalými partnerkami manželů přes bulvár, vydržely jejich příběhy na předních stránkách docela dlouho.
Nové partnerky rozvedených mužů mají skutečně těžkou startovní pozici. Široká rodina i přátelé si k první ženě již vytvořili vazby, a pokud je dotyčná nějak nezpřetrhala, není úplně jednoduché si zvyknout na někoho nového. Obzvlášť tehdy, zůstává-li původní žena bez partnera – pak bude společností vždycky více litována a ta nová bude vždycky narušitelka, vetřelkyně, a především – hlavní viník. S tím ale musí každá nová partnerka počítat.
Lenka si nikdy nemyslela, že všechno, co v životě s Karlem udělali, je v pořádku. Uznává svůj podíl viny na tom, co se stalo. Na druhé straně si určitě nepředstavovala, že to bude tak těžké. „Věřila jsem, že to chce čas. Snažila jsem se, aby všichni viděli, že umím pracovat a že je se mnou Karel spokojený. Když vám ale i po dvou letech připadá, že si nemáte s kým popovídat, je to strašně těžké,“ svěřuje se. Po večerech brečela a prosila Karla, ať se přestěhují jinam. Jemu se ale nechtělo opouštět ani město, na které byl zvyklý, ani své podnikání. V té době se jim narodila Anička. Když s ní byla Lenka poprvé u místního pediatra, měla pocit, že je nejhorší matka na světě a její dítě nejošklivější miminko. Tak nepříjemná dětská doktorka uměla být. „Občas za mnou přijely kamarádky z Prahy, občas rodiče. Alespoň tak Anička viděla, že existujou taky milí lidé, kteří se umějí smát,“ říká s trochou hořkosti Lenka. Druhou babičku totiž Anna neviděla do svých tří let.
