Když vás jídlo ničí, díl 3.

Napadlo by vás, že za vaši nespavost může obyčejné mléko a za únavu třeba hrst meruněk? Zní to absurdně, ale je to tak. I zdravé potraviny nám mohou škodit. Jak ale poznáme, které jsou právě pro nás vhodné, a na které si dát pozor?

ZDE NALEZNETE DRUHÝ DÍL.

Navždy bez čokolády?!

Když jsem si myslela, že sóju odškrtnu ze svého jídelníčku snadno, protože nejím tofu, pěkně jsem se přepočítala. Asi jako kravské mléko je totiž obsažena téměř všude. V čokoládě, sušenkách, párcích, ale i v mnoha omáčkách, salátových zálivkách nebo cereáliích. Došlo mi to, když jsem bezradně stála před regálem a pročítala obaly müsli tyčinek – obsahovaly emulgátory, sóju i kravské mléko (a to ani nebyly s polevou). „Co teď?“ ptám se. „Zkuste se těmto potravinám vyhýbat alespoň čtrnáct dní. Uvidíte, jak se budete cítit a co všechno se zlepší,“ radí doktorka Golková. Přesto se snažím o další ústupky: „Ale určitě by bylo horší, kdybych jedla často tofu, než když si dám občas čokoládu, ne?“ „To ano, nicméně i tak byste si měla raději vybírat potraviny, které sóju neobsahují vůbec,“ odvětí paní doktorka nekompromisně. Protože má sója tak široký záběr a prokličkovat mezi nevhodnými potravinami není snadné, nabízí mi i sestavení jídelníčku. Když odvětím, že některé věci si sice odepřít můžu, ale že si neumím představit zbytek života bez čokolády, zmrzliny či svíčkové na smetaně, povzbudí mě tím nejdůležitějším: „Tenhle test není na celý život. Když dočasně vyloučíte některé potraviny, střevo se dá dohromady, a již po roce se může snášenlivost některých potravin zlepšit. Už nemusí být ‚červené‘, ale mohou být třeba ‚oranžové‘ nebo ‚žluté‘.“

Test na potravinovou intoleranci je tedy vhodný hlavně do budoucna. Dává člověku možnost, aby lépe poznal své tělo a zbytečně ho nezatěžoval. Bohužel jej ale nehradí žádná pojišťovna, takže je třeba počítat s finančními náklady – na klinice A2C stojí test na potravinovou intoleranci 15 000 korun. Pokud však máte potíže, může se vám vyplatit. „Test je vhodný i pro sportovce, protože člověk má potom větší energii a je výkonnější. Je to i způsob, jak si upravit váhu, protože tělo nemá problém s trávením a nezadržuje vodu,“ doplňuje paní doktorka.

A co já a můj život bez café au lait, čokolády a sýrů? Musím uznat, že když si srovnáte priority, dá se s omezeními žít. Konečně vím, kde tkví kámen úrazu mých problémů, i to, jak je řešit. Po dvou týdnech, kdy se snažím řídit svým ,jízdním řádem‘, je moje břicho rovnější, cítím se lehčí a mám spoustu energie. Na druhou stranu už dva dny v kuse myslím na ten skvělý pocit, když si dáte kus čokolády a pijete k ní kávu s mlékem… Své výsledky nechci ignorovat, ale stejně tak nechci dopustit, abych se stala otrokem svých intoleračních tabulek a obalů potravin. Možná pokud by mi strava způsobovala ekzémy či výraznější potíže, držela bych se spíš. Takhle občas přemýšlím, kdo v souboji vyhraje: touha po rovném břiše, nebo po jídle, na které mám chuť?

TEXT: IVONA SOURALOVÁ